Souvislost mezi fyzickou kondicí a rizikem úmrtnosti v pokročilém věku
Vztah mezi mírou fyzické aktivity, úrovní tělesné zdatnosti a délkou života je předmětem dlouhodobého vědeckého zájmu. Zatímco u zvířecích modelů lze prokázat přímou kauzalitu mezi fyzickou aktivitou a zpomalením procesů stárnutí, u lidské populace se výzkum opírá především o epidemiologické studie. Nová data publikovaná v odborném periodiku JAMA Network Open nyní potvrzují, že úroveň fyzické kondice u starších osob představuje spolehlivý prediktor rizika úmrtnosti, a to nezávisle na dalších komorbiditách.
Metodologie a průběh studie
Výzkumný tým se zaměřil na hodnocení funkční kapacity u populace starší 65 let. Studie probíhala formou analýzy dat z tchajwanského národního zdravotního pojištění. Do sledování bylo zahrnuto celkem 13 423 účastníků s průměrným věkem 72,9 let. Sběr dat o jejich fyzické kondici probíhal v letech 2015 a 2016, přičemž následné sledování zdravotního stavu pokračovalo až do konce roku 2022.
Cílem bylo stanovit korelaci mezi výsledky standardizovaných testů fyzické zdatnosti a rizikem úmrtí ze všech příčin. Účastníci byli hodnoceni v několika klíčových oblastech, konkrétně v testech rovnováhy, obratnosti, síly dolních končetin a kardiorespirační zdatnosti.
Hlavní zjištění výzkumu
Během mediánu sledování v délce sedmi let zaznamenali autoři studie 1 631 úmrtí. Analýza prokázala, že osoby zařazené do nejvyššího kvintilu fyzické zdatnosti vykazovaly významně nižší riziko úmrtnosti v porovnání s osobami v nejnižším kvintilu.
Jednotlivé testy přinesly následující výsledky vyjádřené upraveným poměrem rizik (AHR): test rovnováhy na jedné noze (AHR 0,50), test 30sekundového vstávání ze židle (AHR 0,55), test obratnosti 8-foot up-and-go (AHR 0,41) a dvouminutový test chůze na místě (AHR 0,58). Složený index fyzické zdatnosti zahrnující všechny parametry vykazoval nejnižší riziko úmrtnosti, reprezentované hodnotou AHR 0,39.
Klinický význam objektivního měření kondice
Závěry této studie naznačují, že klinická stratifikace rizik u starší populace, která se v současné praxi zaměřuje převážně na zátěž spojenou s přidruženými onemocněními, by mohla být doplněna o objektivní hodnocení fyzické kondice. Ta se ukazuje jako relevantní ukazatel takzvané fyziologické rezervy organismu. Výsledky potvrzují, že udržování základních fyzických parametrů, jako je rovnováha, svalová síla a kardiorespirační kapacita, vykazuje postupný a měřitelný vztah k nižšímu riziku celkové úmrtnosti.