Faktory přispívající k chronickému zánětu v mozku u neurodegenerativních onemocnění
Chronický zánět mozkové tkáně je jedním z definujících znaků Alzheimerovy choroby a dalších neurodegenerativních stavů souvisejících s vyšším věkem. Současný výzkum identifikuje několik mechanismů, které k tomuto stavu přispívají. Patří mezi ně mitochondriální dysfunkce, při níž fragmenty mitochondriální DNA pronikají do cytoplazmy a vyvolávají zánětlivou reakci. Dalším faktorem je hromadění senescentních buněk, které aktivně vylučují prozánětlivé signály. K zánětlivým procesům přispívají také změny ve složení střevního mikrobiomu a zvýšená propustnost střevní bariéry, umožňující průnik bakterií a jejich metabolitů do organismu.
Klíčovým problémem je rovněž snížená schopnost mozku odstraňovat metabolický odpad. Tento proces závisí na cirkulaci mozkomíšního moku a jeho drenáži prostřednictvím kanálů, které s postupujícím věkem podléhají atrofii nebo funkčním poruchám. Následná akumulace proteinových agregátů v mozkové tkáni dále stimuluje maladaptivní zánětlivé reakce imunitních buněk.
Přístupy k léčbě zánětlivých procesů
Vzhledem k rozsahu příčin zánětu u stárnoucího organismu je řešení tohoto stavu komplexním úkolem. Současný lékařský výzkum se však často soustředí na ovlivňování zánětlivých signálních drah nebo funkcí imunitních buněk, namísto odstraňování samotných příčin zánětu. Tento postup je v klinické praxi využíván jako strategie pro rychlý vývoj léčiv, přestože jeho dlouhodobý přínos pro celkové zdraví zůstává předmětem odborných diskuzí.
Výsledky klinické studie IBC-Ab002
Nedávno publikovaná studie s názvem Immunotherapy with a short-lived anti-PD-L1 antibody in Alzheimer’s disease: a phase 1b, randomized, double-blind trial zkoumala terapeutický potenciál blokády proteinu PD-L1 (programmed death-ligand 1). Předchozí preklinické studie na hlodavcích naznačovaly, že přechodná systémová blokáda tohoto proteinu může snižovat neurozánět a zpomalovat progresi onemocnění.
Pro účely studie byla vyvinuta nová protilátka IBC-Ab002, která má krátkou dobu účinku. Klinické hodnocení fáze 1b proběhlo jako randomizovaná, dvojitě zaslepená studie zahrnující 40 účastníků s časným stádiem Alzheimerovy choroby. Primárním cílem bylo ověření bezpečnosti a snášenlivosti léčby.
Účastníci byli rozděleni do pěti skupin podle podávané dávky v rozmezí 1 až 30 mg/kg. Léčba byla hodnocena jako dobře tolerovaná, přičemž nebyly zaznamenány žádné závažné nežádoucí účinky související s podaným léčivem. Průzkumné analýzy mozkomíšního moku provedené ve 48. týdnu naznačily určité změny v biomarkerech naznačující snížení neuronálního a synaptického poškození, zejména u nejvyšší dávky 30 mg/kg. Vzhledem k omezené velikosti vzorku však tyto výsledky nedosáhly statistické významnosti. Bezpečnostní profil zjištěný v této studii umožňuje další pokračování klinického vývoje tohoto typu systémové terapie u časných stádií Alzheimerovy choroby.