Výzkum publikovaný v časopise Molecular Therapy přinesl nová data o využití genové terapie zaměřené na hormon FGF21 u stárnoucích myší. Studie, na které spolupracovali odborníci z Universitat Autònoma de Barcelona a společnosti Kriya Therapeutics, zkoumala vliv jednorázové intramuskulární injekce adeno-asociovaného viru (AAV) nesoucího gen pro FGF21 na celkový zdravotní stav a délku života.
Mechanismus účinku a výsledky pozorování
Hormon FGF21 reguluje energetický metabolismus a citlivost na inzulin. V této studii výzkumníci využili kosterní svalstvo jako místo pro dlouhodobou produkci tohoto hormonu po jednorázové aplikaci AAV vektoru. U testovaných myší, kterým byla terapie podána ve věku 13, 19 a 22 měsíců, došlo k prodloužení mediánu délky života o více než 20 procent.
Pozorované změny zahrnovaly snížení tělesné hmotnosti a podílu tuku, zlepšení inzulínové senzitivity, glukózové homeostázy a celkového energetického výdeje. Výsledky rovněž ukázaly zachování funkcí ledvin, snížení výskytu srdeční a renální fibrózy a zlepšení kognitivních schopností i svalové vytrvalosti ve srovnání s kontrolní skupinou.
Biologické mechanismy
Autoři studie připisují tyto změny aktivaci několika vzájemně propojených adaptivních procesů v různých orgánech. Analýza transkriptomu ukázala zlepšení mitochondriálních funkcí, zvýšenou proteostázu, snížení zánětlivých a fibrotických signálních drah a aktivaci dráhy AMPK v játrech, srdci, ledvinách, kosterním svalstvu a mozku. Podle vědeckého týmu tato zjištění naznačují, že FGF21 funguje jako systémový signál, který pomáhá udržovat metabolickou rovnováhu napříč tělesnými systémy.
Souvislosti a budoucí výzkum
Z metodologického hlediska je podstatné, že zásah byl proveden u jedinců, u kterých již probíhal přirozený proces stárnutí. Tento přístup se liší od studií využívajících geneticky modifikované modely s celoživotní expresí sledovaného genu.
Společnost Kriya Therapeutics v současnosti vyvíjí vlastní kandidátní genovou terapii KRIYA-497 na bázi FGF21, která je zaměřena na metabolickou dysfunkci spojenou se steatotickým onemocněním jater (MASH). Autoři studie uvádějí, že ačkoliv jsou výsledky na myších modelech indikativní, pro posouzení potenciálu v humánní medicíně budou nutné další klinické studie na větších živočišných modelech. Cílem tohoto typu výzkumu v gerontologii zůstává snaha o omezení funkčního poklesu a zvýšení odolnosti organismu během stárnutí.