Výzkum publikovaný v odborném časopise Nature Aging přinesl nová zjištění ohledně vlivu aminokyseliny valin na délku života a celkový zdravotní stav u laboratorních myší. Studie, kterou vedli vědci z University of Wisconsin-Madison, se zaměřila na dlouhodobou dietní restrikci této aminokyseliny u hlodavců.
Vliv na délku života u myších samců
Výsledky experimentu ukázaly rozdílné efekty u obou pohlaví. U samců myší C57BL/6J, kteří byli vystaveni dietě se sníženým obsahem valinu o 67 % již od věku čtyř týdnů, došlo k prodloužení mediánu délky života z 777 na 959 dní, což představuje nárůst o 23,4 %. Zároveň došlo k nárůstu maximální délky života, kdy deset jedinců s nejdelším dožitím v experimentální skupině žilo o přibližně 15 % déle než kontrolní skupina. U samic však k obdobnému prodloužení života nedošlo, přičemž medián délky života zůstal u kontrolní i experimentální skupiny prakticky shodný.
Metabolické změny a zdravotní stav
Myši podrobené dietě s omezeným obsahem valinu vykazovaly nižší tělesnou hmotnost, a to především v důsledku úbytku tukové tkáně. Přestože tato zvířata přijímala v poměru k tělesné hmotnosti více kalorií než kontrolní skupina, zůstávala štíhlejší, což autoři studie připisují vyššímu energetickému výdeji. Výzkum dále zaznamenal zlepšení glukózové tolerance u samců v průběhu celého dospělého věku a u samic po většinu jejich života.
U obou pohlaví byla zaznamenána snížená míra křehkosti (frailty), hodnocená na základě parametrů, jako je stav srsti, kvalita pohybu nebo přítomnost tumorů. Fyzický výkon myší v motorických testech však nevykazoval konzistentní zlepšení. U experimentálních jedinců byly rovněž pozorovány snížené známky buněčného stárnutí v některých orgánech, jako jsou játra, ledviny a tuková tkáň, a nižší výskyt zánětlivých markerů v mozku, zejména u samců.
Mechanismy účinku
Studie naznačuje, že za pozorované změny v metabolismu může stát zvýšená mitochondriální aktivita v játrech, která byla patrná u samců. Oproti předpokladům vědců restrikce valinu nevedla k potlačení signalizační dráhy mTORC1. Naopak, u samců byla tato signalizace v játrech zvýšená, což odlišuje účinky omezení valinu od jiných známých intervencí, jako je například podávání rapamycinu.
Odborníci poukazují na skutečnost, že ačkoliv valin patří mezi esenciální aminokyseliny, jeho specifická restrikce má měřitelné dopady na metabolismus a délku života. Rozdílné výsledky mezi samci a samicemi naznačují, že biologická odpověď na snížení příjmu valinu je ovlivněna pohlavními rozdíly, pravděpodobně v souvislosti s odlišnostmi v katabolismu aminokyselin s rozvětveným řetězcem (BCAA). Další výzkum bude nutný pro objasnění přesných molekulárních mechanismů a možnosti aplikovatelnosti těchto poznatků v širších souvislostech.