Nová zjištění v oblasti neurověd zpochybňují předpoklad, že výjimečná kognitivní kondice ve vysokém věku je primárně výsledkem genetické predispozice. Výzkum publikovaný v odborném časopise Alzheimer’s Research & Therapy naznačuje, že u jedinců označovaných jako SuperAgers, tedy lidí ve věku 80 a 90 let s pamětí srovnatelnou s lidmi o desítky let mladšími, nehrají dědičné faktory tak zásadní roli, jak se dosud předpokládalo.
Výzkum paměti a genetiky
Studie realizovaná týmem z Healthy Aging & Alzheimer’s Research Care Center při University of Chicago a Translational Genomics Research Institute analyzovala DNA 142 osob splňujících definici SuperAgers a 89 kognitivně průměrných seniorů. Vědci se zaměřili na gen APOE, který je nejsilněji spojen s rizikem rozvoje Alzheimerovy choroby, a dále na polygenní riziková skóre, která kombinují vlivy tisíců drobných genetických variací.
Výsledky ukázaly, že v genetickém profilu mezi oběma skupinami neexistují zásadní rozdíly. SuperAgers nesou srovnatelnou míru genetického rizika vzniku neurodegenerativních onemocnění jako běžná populace. Zjištění potvrzují, že samotná genetická výbava nedokáže vysvětlit, proč si tito jedinci uchovávají nadstandardní paměťové funkce.
Důsledky pro prediktivní medicínu
Současné metody založené na hodnocení genetického rizika mají podle autorů studie omezenou schopnost predikovat, jakým způsobem bude stárnutí mozku konkrétního jedince probíhat. Polygenní skóre sice naznačuje určitou pravděpodobnost výskytu onemocnění, avšak nedokáže identifikovat mechanismy, které vedou k odolnosti mozku.
Tato zjištění otevírají prostor pro přehodnocení přístupu k prevenci. Odborníci zdůrazňují, že nepřítomnost rizikových faktorů automaticky neznamená přítomnost faktorů protektivních. Výzkum se proto posouvá od pasivního sledování genetického rizika směrem k hledání aktivních mechanismů odolnosti (resilience).
Budoucí směřování výzkumu
Budoucí studie se podle vědců musí zaměřit na faktory, které přesahují rámec genetiky. Mezi sledované parametry by měly patřit biologické ukazatele získávané prostřednictvím zobrazovacích metod mozku, analýzy krevních biomarkerů a imunologického profilování. Zároveň je nutné zohlednit vlivy prostředí, jako jsou fyzická aktivita, kvalita spánku, sociální interakce a další behaviorální či environmentální faktory.
Závěrem studie je, že výjimečné kognitivní stárnutí je pravděpodobně výsledkem komplexní interakce mezi biologickými, sociálními a environmentálními vlivy. Cílem dalšího výzkumu bude identifikovat tyto protektivní mechanismy, které by v budoucnu mohly vést k novým terapeutickým a preventivním postupům v péči o zdraví mozku v průběhu celého života.