Role peroxisomů v procesu stárnutí
Výzkum buněčných procesů spojených se stárnutím se dlouhodobě zaměřuje na funkci mitochondrií, avšak nová data naznačují, že zásadní roli hrají také peroxisomy. Tyto organely se podílejí na metabolismu lipidů a procesech buněčné detoxikace. Dřívější zjištění potvrdila, že počet peroxisomů v buňkách s postupujícím věkem klesá, což je stav, který urychluje stárnutí organismu.
Mechanismus prodloužení délky života
Vědecký tým se v nedávné studii zaměřil na mechanismus, kterým útlum degradace peroxisomů ovlivňuje délku života u modelového organismu Caenorhabditis elegans. Výzkumníci zjistili, že inhibice proteinu PRX-11, který je zodpovědný za štěpení peroxisomů, zabraňuje jejich nadměrnému odbourávání v raných fázích stárnutí. Tento zásah vede k udržení vyššího počtu peroxisomů a prodloužení délky života u sledovaných hlístic.
Interakce mezi peroxisomy a mitochondriemi
Klíčovým zjištěním je vzájemná závislost mezi stavem peroxisomů a funkcí mitochondrií. U jedinců s inhibovaným proteinem PRX-11 byla pozorována přítomnost strukturálně intaktních, tubulárních mitochondrií i ve vyšším věku. Udržení tohoto stavu je podmíněno součinností několika faktorů, mezi něž patří protein FZO-1, proteinkináza UNC-43 a transkripční faktor DAF-16. Pokud dojde k mutaci některého z těchto proteinů, efekt prodloužení života prostřednictvím ochrany peroxisomů se neprojeví.
Z výsledků vyplývá, že vztah mezi peroxisomy a mitochondriemi je obousměrný. Experimentální narušení mitochondriálních funkcí vede k urychlenému odbourávání peroxisomů. Data naznačují, že obě organely procházejí procesem stárnutí koordinovaně a jejich vzájemná interakce představuje určující faktor pro celkovou délku života organismu. Výzkum publikovaný v odborném periodiku Aging poskytuje nový vhled do komplexních signalizačních drah mezi buněčnými organelami.