Limity současných metod měření biologického věku
V současné době jsou k odhadu biologického stáří organismu využívány takzvané biologické hodiny, které jsou založeny na metodách strojového učení aplikovaných na rozsáhlé soubory biologických dat. Odborná veřejnost však poukazuje na skutečnost, že tyto nástroje mají zásadní omezení. Uživatelé a výzkumníci totiž často postrádají detailní vhled do toho, jakým způsobem jsou konkrétní mechanismy stárnutí propojeny s daty, která tyto modely tvoří.
Důsledkem této absence mechanismu kauzality je nejistota v interpretaci výsledků. Pokud dojde k intervenci zaměřené na zlepšení mitochondriální funkce nebo odstranění senescentních buněk, stávající biologické hodiny nemusí být schopny tyto změny přesně zaznamenat. V současné praxi tak zůstává jediným spolehlivým způsobem ověření účinnosti dlouhodobá a nákladná studie délky života, což eliminuje hlavní výhodu biologických hodin, kterou má být rychlá a nenáročná diagnostika. Jedinou praktickou cestou pro zvýšení spolehlivosti těchto nástrojů je nyní rozsáhlý sběr dat o reakcích jednotlivých hodin na intervence, u nichž je již prokázán vliv na parametry stárnutí.
Výsledky intervenční studie u mužů středního a vyššího věku
V rámci snahy o ověření citlivosti těchto nástrojů byla nedávno provedena randomizovaná kontrolovaná studie zaměřená na vliv multimodální intervence na vybrané markery biologického věku. Výzkum zahrnoval muže ve věku 50 let a starší s nadváhou, u nichž byla po dobu 12 týdnů sledována kombinace fyzického cvičení, dietních doporučení a denní konzumace jogurtu obsahujícího kmen Bifidobacterium longum BB536.
Analýza výsledků ukázala, že u intervenční skupiny došlo k statisticky významnému zpomalení tempa stárnutí měřeného nástrojem DunedinPACE, což odpovídalo poklesu o 2,2 procenta oproti kontrolní skupině, kde k žádné změně nedošlo. Vedle toho byla zaznamenána redukce u markeru DNAmCystatinC, který slouží jako náhradní ukazatel pro nástroj GrimAge v oblasti ledvinných funkcí. Ostatní sledované ukazatele biologického věku však po zohlednění statistických korekcí na falešně pozitivní výsledky nevykázaly signifikantní posun.
Autoři studie konstatují, že ačkoliv výsledky naznačují možnou souvislost mezi zvoleným životním stylem a krátkodobými změnami v metylačních markerech DNA, je nutné k závěrům přistupovat obezřetně. K potvrzení klinické relevance a dlouhodobé stability těchto změn jsou nezbytné rozsáhlejší a časově delší výzkumné projekty.