Nové přístupy k léčbě chronických zánětlivých onemocnění
Současná medicína při léčbě autoimunitních stavů často využívá monoklonální protilátky k cílení na tumor nekrotizující faktor (TNF). Tento postup sice vykazuje terapeutickou účinnost, ale naráží na limity spojené s potlačením přirozené imunitní odpovědi, což vede k vedlejším účinkům snižujícím celkovou obranyschopnost organismu. Další nevýhodou stávajících biologických léčiv je jejich krátký poločas rozpadu, který vyžaduje opakované podávání injekcí, což zatěžuje pacienty a zvyšuje náklady na léčbu.
Výzkum využívající technologii CAR-T buněk
Vědecký tým se zaměřil na vývoj platformy, která by nahradila nutnost pravidelné administrace léčiv. Výzkumníci adaptovali technologii chimérických antigenních receptorů (CAR), které se běžně používají k detekci povrchových antigenů na nádorových buňkách, pro potřeby cílené degradace rozpustného faktoru TNF. Tento přístup využívá inženýrsky upravené T lymfocyty vybavené receptory na bázi ektodominy TNFR1.
Na rozdíl od konvenčních metod tato technika nevyžaduje zapojení endogenních proteinových degradačních mechanismů hostitele. CAR-T buňky procházejí po kontaktu s cílovým antigenem endocytózou a jsou následně v buňce neustále doplňovány, což umožňuje proces cíleného odbourávání TNF udržovat dlouhodobě.
Genetické úpravy pro dlouhodobé přežití v organismu
Klíčovou výzvou při zavádění CAR-T buněk do imunokompetentních organismů je jejich nízká schopnost expanze a přežití. V rámci studie proto autoři využili technologii CRISPR ke dvojitému vyřazení genů Bcor a Zc3h12a. Tento zásah umožnil vznik T buněk, které vykazují schopnost dlouhodobého přežití v těle hostitele i bez nutnosti předchozí kondicionace (např. lymfodepleční chemoterapie).
Výsledky experimentů na myších modelech s revmatoidní artritidou prokázaly, že jedna infuze takto modifikovaných buněk zajistila dlouhodobou remisi onemocnění. Tato zjištění naznačují možnost přechodu od dlouhodobého opakovaného podávání biologické léčby k modelu jednorázové buněčné intervence, která funguje nezávisle na hostitelských degradačních mechanismech. Podrobnější data k tomuto výzkumu jsou dostupná v odborném časopise pod identifikátorem DOI 10.1016/j.hlife.2026.05.003.