Výzkum perivaskulární tukové tkáně a kardiovaskulární zdraví
Vědci z University of Zurich publikovali v časopise Cell Reports výsledky studie zaměřené na roli perivaskulární tukové tkáně (PVAT) při rozvoji kardiovaskulárních onemocnění. Výzkum se soustředí na interakci mezi malými tepnami a vrstvou tuku, která je obklopuje. Zjištění naznačují, že u osob s obezitou a hypertenzí dochází k funkční přeměně této tukové tkáně, což přispívá k cévní dysfunkci.
Mechanismus cévního poškození
Zdravá endoteliální tkáň cév běžně uvolňuje oxid dusnatý, který stimuluje okolní svalovinu k relaxaci. U pacientů s metabolickými poruchami však tento proces selhává. Studie ukázala, že u obézních pacientů s vysokým krevním tlakem dochází k úpravě signálů mezi cévou a přilehlým tukem. Tento rozhraní, označované jako vaskulárně-tukové rozhraní, začíná v patologickém stavu produkovat zánětlivé faktory, jako jsou IL-1beta, IL-6 a TNF-alfa, a zároveň zvyšuje hladinu reaktivních forem kyslíku.
Vliv epigenetické modulace
Výzkumný tým testoval účinek malé molekuly RVX-208, která funguje jako inhibitor proteinů BET. Tyto proteiny se podílejí na přepisu genů spojených se stresem a zánětem. Aplikace této látky u pacientů vedla k potlačení zánětlivých procesů, snížení hladiny oxidačního stresu a obnovení schopnosti cév relaxovat. Studie naznačuje, že pozitivní efekt léčby nespočívá v cílení na jednotlivé molekuly, ale v celkové úpravě genového programu tukové tkáně.
Role enzymu hexokináza-2
Analýza metabolických drah ukázala, že léčba inhibitorem BET ovlivňuje zejména enzym hexokináza-2 (HK2). U pacientů s metabolickým onemocněním přispívá zvýšená aktivita tohoto enzymu v tukové tkáni k mitochondriální dysfunkci a následnému zánětu. Výzkum prokázal, že utlumení aktivity HK2 přímo v tukových buňkách vede ke zlepšení endoteliální funkce cév, což potvrzuje, že k patologickým změnám dochází primárně v tukové tkáni, nikoliv ve stěně samotné cévy.
Možnosti budoucí terapie
Autoři studie uvádějí, že dosavadní klinické testy inhibitorů BET se zaměřovaly na pacienty v pokročilých stadiích onemocnění, kde je rozsah strukturálního poškození již značný. Nová zjištění naznačují, že epigenetické terapie zaměřené na reprogramaci tkáňových procesů v časnější fázi by mohly představovat alternativu k léčbě zaměřené pouze na symptomatické faktory, jako je krevní tlak nebo hladina cholesterolu. Výsledky získané na lidských biopsiích i myších modelech naznačují, že cílený zásah do metabolických procesů v perivaskulární tkáni může zvrátit negativní dopady na funkci cév.