Současný vývoj v oblasti farmakologie se výrazně zaměřuje na výzkum látek určených k redukci tělesné hmotnosti. Po zavedení agonistů receptoru GLP-1, jejichž hlavní účinek spočívá v omezení energetického příjmu, se pozornost vědecké obce upírá k analýze dlouhodobých dopadů ztráty viscerálního tuku na biologické procesy v lidském organismu. Data získaná z klinických studií naznačují, že pozitivní zdravotní výsledky jsou spjaty především s eliminací nadbytečné tukové tkáně, nezávisle na zvolené metodě redukce hmotnosti.
Vliv semaglutidu na procesy biologického stárnutí
Výzkumný tým se zaměřil na analýzu dat ze studie zahrnující 108 dospělých osob s lipohypertrofií spojenou s infekcí HIV, při níž dochází k hromadění tuku v oblasti břicha. Účastníci byli rozděleni do dvou skupin, přičemž jedna dostávala týdenní injekce semaglutidu a druhá placebo. Sledování probíhalo po dobu 32 týdnů s využitím takzvaných epigenetických hodin. Tyto nástroje umožňují sledovat změny v methylaci DNA, což jsou chemické značky regulující aktivitu genů bez zásahu do sekvence DNA. Metoda poskytuje indikátory rychlosti biologického stárnutí.
Výsledky měření
U osob léčených semaglutidem byla zaznamenána zpomalená dynamika biologického stárnutí, a to napříč parametry spojenými s imunitní odezvou, funkcí jater, ledvin, srdce, mozku a celkovým metabolismem. Podle epigenetických hodin DunedinPACE došlo ke zpomalení tempa stárnutí o 9 procent. Měření pomocí hodin PCGrimAge rovněž vykázalo statisticky významné zpomalení procesů, které jsou spojovány s rizikem úmrtnosti ze všech příčin a výskytem nemocí souvisejících s věkem.
Mechanismus účinku a vliv na chronické procesy
Existuje několik mechanismů, kterými může semaglutid ovlivňovat biologické stárnutí. Jedním z nich je snížení systémového zánětu a metabolického stresu. U pacientů s HIV, kde je chronická aktivace imunitního systému jedním z klíčových faktorů akcelerovaného stárnutí, přispělo podávání léku k utlumení těchto procesů. Podstatnou roli hraje rovněž redukce viscerálního a ektopického tuku, jehož přítomnost v okolí vnitřních orgánů produkuje zánětlivé a metabolické signály urychlující stárnutí organismu. Současná zjištění ukazují na souvislost mezi snížením množství tukové tkáně a změnami v biomarkerech stárnutí.