Současný výzkum v oblasti dlouhověkosti přináší další metodu pro odhad biologického stáří organismu, nazvanou AmiAge. Tato metoda využívá analýzu koncentrací aminokyselin v lidském těle prostřednictvím modelu Random Forest. Autoři modelu při jeho konstrukci vycházeli z dat zahrnujících více než 11 000 vlastních vzorků a přes 270 000 veřejně dostupných záznamů, které pokrývají široké spektrum věkových kategorií od jednoho roku do 89 let.
Metodologie a technické parametry
Model AmiAge pracuje s analýzou 18 aminokyselin. Pro usnadnění praktické klinické aplikace autoři následně vytvořili zjednodušenou verzi modelu, která vyžaduje měření pouze osmi aminokyselin, konkrétně alaninu, glutaminu, glycinu, histidinu, leucinu, fenylalaninu, tyrosinu a valinu. Výsledky studie publikované v odborném časopise naznačují, že rozdíl mezi biologickým věkem určeným tímto modelem a chronologickým věkem jedince, označovaný jako AmiAge Gap, vykazuje korelaci s již zavedenými biomarkery stárnutí. Vyšší hodnoty tohoto rozdílu jsou v datech spojovány se zvýšenou mírou křehkosti organismu, zkracováním telomer a vyšším výskytem nemocí spojených s procesem stárnutí.
Kontext vývoje biologických hodin
Vědecká komunita se v posledních letech zaměřuje na tvorbu takzvaných hodin stárnutí, které jsou konstruovány na základě komplexních biologických dat za využití metod strojového učení. Odborníci se však shodují, že samotný vznik nových modelů není hlavním problémem oboru. Stěžejní výzvou zůstává interpretace těchto dat. V současné době totiž neexistuje shoda na tom, zda tyto modely skutečně validně reprezentují proces biologického stárnutí, a nakolik jsou spolehlivé při hodnocení účinnosti terapeutických intervencí zaměřených na zpomalení nebo ovlivnění degenerativních procesů.
Využití v klinické praxi
Vědecká obec vnímá modely, jako je AmiAge, jako doplněk k existujícím metrikám biologického věku. Potenciální přínos těchto nástrojů spočívá v možnosti personalizovaného sledování zdravotního stavu. Přes prokazatelnou statistickou korelaci s klinickými výsledky však přetrvává nutnost dalšího ověřování, aby bylo možné jednoznačně určit, zda jsou tyto parametry schopny predikovat reakci organismu na nové formy léčby či specifické zásahy do procesu stárnutí. Přesná kauzální vazba mezi konkrétními hladinami aminokyselin a mechanismy stárnutí zůstává předmětem dalšího zkoumání.