Klinický přínos amyloid-beta imunoterapií u Alzheimerovy choroby je minimální, je třeba nových směrů.

Pokroky v léčbě Alzheimerovy choroby: Zhodnocení amyloid-beta imunoterapií

Výzkum a léčba Alzheimerovy choroby, neurodegenerativního onemocnění a nejčastější příčiny demence, se dlouhodobě zaměřuje na roli proteinu amyloid-beta. Jeho shluky jsou považovány za klíčové pro patogenezi choroby. V posledních letech se vyvíjely a testovaly imunoterapie cílené na amyloid-beta, konkrétně monoklonální protilátky, s cílem odstranit tyto depozity z mozku a zpomalit kognitivní a funkční úbytek.

Současná zjištění k amyloid-beta imunoterapiím

Ačkoliv moderní anti-amyloidové imunoterapie prokazatelně účinně odstraňují agregaci amyloid-beta proteinu v mozku, data z klinických studií dosud neposkytují přesvědčivé důkazy o jejich podstatném přínosu pro pacienty. Pozorovaný benefit pro osoby s Alzheimerovou chorobou, a to i v časnějších stádiích onemocnění, je popisován jako minimální až žádný.

Ve výzkumné a vývojové komunitě přetrvává dominantní takzvaná amyloidová kaskádová hypotéza, která předpokládá, že ranější nasazení těchto terapií by mohlo zabránit nástupu onemocnění. Nicméně dosud získaná data nenaznačují vysokou míru optimismu ani v tomto směru. Z těchto důvodů se jeví jako nezbytné hledat i další terapeutické směry. Mezi zvažované alternativy patří například obnova drenáže mozkomíšního moku nebo větší zaměření na chronický zánět v mozkové tkáni.

Závěry nedávné meta-analýzy

Nedávná meta-analýza, zveřejněná v databázi Cochrane (DOI: 10.1002/14651858.CD016297), hodnotila klinické přínosy a rizika monoklonálních protilátek cílených na amyloid-beta. Studie zahrnula aducanumab, bapineuzumab, crenezumab, donanemab, gantenerumab, lecanemab, ponezumab, remternetug a solanezumab. Předmětem zkoumání byli jedinci s mírnou kognitivní poruchou nebo mírnou demencí způsobenou Alzheimerovou chorobou.

Zhodnocení ukázalo, že účinek těchto protilátek na kognitivní funkce a závažnost demence po 18 měsících je zanedbatelný. Pokud jde o funkční schopnosti pacientů, jeví se účinek v nejlepším případě jako malý. Zároveň bylo zjištěno, že monoklonální protilátky cílené na amyloid-beta zvyšují riziko takzvaných amyloid-related imaging abnormalities. Meta-analýza také konstatovala, že žádoucí výsledky i nežádoucí události byly ve zahrnutých studiích hlášeny nekonzistentně.

Celkově se zdá, že úspěšné odstranění amyloidu z mozku není u osob s mírnou kognitivní poruchou nebo mírnou demencí způsobenou Alzheimerovou chorobou spojeno s klinicky významnými účinky. Budoucí výzkum v oblasti léčby modifikující průběh Alzheimerovy choroby by se tak měl podle těchto zjištění zaměřit na jiné mechanismy účinku.