Úvod k biologickým hodinám a jejich využití
Biologické hodiny, které jsou odvozeny z databází věkově podmíněných změn ve specifických biologických datech, vyžadují validaci pro každé konkrétní použití. Samotná konstrukce těchto hodin neposkytuje detailní vhled do toho, jak se jejich složky vztahují k jakémukoli specifickému aspektu stárnutí nebo k určitému věkově podmíněnému stavu. I koncepčně podobné hodiny mohou vykazovat značně odlišné vztahy s daným stavem souvisejícím se stárnutím. Příkladem jsou epigenetické hodiny, z nichž některé vykazují nízkou korelaci s rizikem demence, zatímco jiné s ním korelují dostatečně dobře, aby mohly poskytnout relevantní informace.
Nová studie o spojitosti biologického stáří a demence
Stárnutí představuje nejsilnější rizikový faktor pro rozvoj demence. Dosud však existuje omezené množství studií, které by zkoumaly spojitost mezi biologickým stárnutím a výskytem demence. Těmito otázkami se zabývala studie Women’s Health Initiative Memory Study, která analyzovala data od 6 069 žen bez kognitivního postižení s průměrným věkem 70,0 ± 3,8 let. Cílem výzkumu bylo prozkoumat souvislost mezi zrychleným biologickým stárnutím a výskytem mírné kognitivní poruchy (MCI) nebo pravděpodobné demence. Pro měření biologického stárnutí byly využity epigenetické hodiny druhé a třetí generace, konkrétně AgeAccelPheno, AgeAccelGrim2 a DunedinPACE. Pro srovnání byly do analýzy zahrnuty také epigenetické hodiny první generace (AgeAccelHorvath; AgeAccelHannum).
Metodika a sledované parametry
Vícerozměrné Coxovy modely proporcionálních rizik byly upraveny o řadu proměnných, mezi něž patřil věk, vzdělání, rasa, etnická příslušnost, kouření, režim hormonální terapie, fyzická aktivita, index tělesné hmotnosti (BMI) a odhadovaný počet bílých krvinek. Rovněž byla hodnocena modifikace účinku podle věku, rasy/etnické příslušnosti, režimu hormonální terapie, typu menopauzy (přirozená vs. chirurgická) a přítomnosti alely APOE ε4.
Klíčová zjištění studie
Během mediánu sledování 9,3 roku bylo zaznamenáno 1 307 případů mírné kognitivní poruchy nebo pravděpodobné demence. Upravené poměry rizik (hazard ratios) pro výskyt MCI/pravděpodobné demence na jeden standardní odchylkový přírůstek byly následující: 1,07 pro DunedinPACE, 1,11 pro AgeAccelGrim2 a 1,01 pro AgeAccelPheno. Po Bonferroniho korekci pro více testů zůstala statisticky významná pouze hodnota pro AgeAccelGrim2. Ostatní epigenetické hodiny nebyly spojeny s výskytem MCI nebo pravděpodobné demence. Analýza většiny podskupin rovněž neodhalila žádnou významnou modifikaci účinku.