V poslední době se vědci intenzivně zabývají otázkou, jak naše tělo stárne, a konkrétně, zda různé orgány a systémy v našem těle stárnou stejným tempem. Zdá se, že tomu tak není, a že rychlost stárnutí se může u jednotlivých orgánů lišit. Byly proto vyvinuty takzvané „hodiny stárnutí“, které se snaží posoudit biologický věk specifických orgánů. Jedním z takových přístupů je například program OrganAge.
Nedávná studie, která navazuje na dřívější výzkumy, se zaměřila na vytvoření nového typu orgánově specifických proteomických hodin. Využila k tomu rozsáhlá data z britské biomedicínské databáze UK Biobank. Výzkumníci integrovali data z plazmové proteomiky a genomiky od 51 936 účastníků UK Biobank, aby lépe pochopili genetické základy stárnutí napříč 13 orgány. Dlouho totiž nebylo zcela jasné, jaké genetické determinanty a molekulární mechanismy stojí za procesem orgánově specifického stárnutí.
Výsledky studie přinesly důležité poznatky. Vědci identifikovali 119 genetických lokusů spojených se stárnutím orgánů, z nichž 27 bylo společných pro více orgánů. Dále se podařilo určit 554 rizikových genů, které jsou zapojeny do biologických drah relevantních pro jednotlivé orgány. Příkladem může být role imunity zprostředkované T-lymfocyty ve stárnutí imunitního systému.
Analýzy kauzálních souvislostí ukázaly, že zrychlené stárnutí srdce a svalů zvyšuje riziko srdečního selhání. Podobně stárnutí ledvin bylo spojeno s rozvojem hypertenze. Studie také potvrdila vliv životního stylu, jelikož zahájení kouření bylo pozitivně spojeno se stárnutím plic, střev, ledvin a žaludku.
Tyto objevy vytvářejí pevný genetický základ pro porozumění orgánově specifickému stárnutí a poskytují cenné informace, které mohou pomoci v podpoře zdravé dlouhověkosti.
Více informací k tomuto výzkumu naleznete zde: https://doi.org/10.1038/s41467-025-67223-4