Axony spojující neurony jsou obaleny myelinem, který slouží jako izolace nezbytná pro správný přenos signálů v nervové soustavě. U demyelinizačních onemocnění, jako je roztroušená skleróza, dochází k vážným poruchám vedoucím k smrti, protože myelin je zásadní pro správnou funkci mozku a nervů. I s přibývajícím věkem však dochází k poškození myelinových obalů, což přispívá ke zhoršování kognitivních schopností. Tento proces zahrnuje složité mechanizmy, z nichž mnohé zůstávají neprozkoumané a nejasné.
Myelinace, tedy tvorba myelinových obalů, je proces řízený buňkami zvanými oligodendrocyty. Vědci se zaměřují na pokles počtu těchto buněk nebo jejich aktivity s věkem, avšak nová studie upozorňuje na důležitost proteinů, které regulují fagocytózu (proces, při kterém imunitní buňky odstraňují poškozené buňky nebo buněčné zbytky). Změna v rovnováze signálů, které nařizují nebo blokují fagocytózu, může vést k poškození myelinu a nedostatečné obnově těchto obalů.
I když příčina poškození myelinu není plně známa, hlavní roli zde zřejmě hrají mikroglie, buňky, které odstraňují zbytky myelinu. S věkem se tento proces narušuje, což vede k hromadění poškozeného myelinu, který blokuje obnovu obalů a zhoršuje jejich údržbu. Stárnoucí mozek je navíc charakteristický chronickým zánětem, obzvláště v oblastech bílé hmoty, který podporuje přehnanou reakci mikroglií. Tento zánět pak vytváří začarovaný kruh – mikroglie jak přispívají k zánětu, tak reagují na zánětlivé signály, což vede k eliminaci buněčných složek včetně myelinu.
Důležitou roli v regulaci fagocytózy mají proteiny, které buď iniciují, nebo blokují tento proces. Mezi tyto proteiny patří „eat me“ signál C1q, jenž zahajuje fagocytózu, a „don’t eat me“ protein CD47, který fagocytózu blokuje. Změny v rovnováze mezi C1q a CD47 byly dříve spojovány s chorobami jako roztroušená skleróza, ztrátou synapsí a dalšími projevy stárnutí. Předchozí výzkumy ukazují, že změny v jejich expresi v šedé hmotě mohou přispívat ke ztrátě synapsí související s věkem.
V bílé hmotě, která tvoří hlavní cestu signálů v mozku, zatím nejsou interakce mezi C1q a CD47 dostatečně prostudovány. Tato studie se proto zaměřila na změny v rovnováze mezi C1q a CD47 v bílé hmotě stárnoucích opic a na vliv těchto změn na kognitivní schopnosti.
Výsledky ukazují, že s věkem stoupá koncentrace C1q v blízkosti myelinových struktur, což je spojeno se závažnějším kognitivním zhoršením. Naopak lokalizace CD47 na myelinu a jeho produkce v oligodendrocytech se s věkem snižuje. Navíc se s věkem zvyšuje reaktivita mikroglií v souvislosti se změnami v C1q a CD47. Tyto nálezy naznačují, že narušená rovnováha „eat me“ a „don’t eat me“ signálů vede k tomu, že mikroglie začnou nadměrně reagovat a ničit myelin, což přispívá k věkem podmíněnému kognitivnímu úpadku.