Globální populace stárne. Podíl lidí starších 65 let se za posledních 50 let téměř zdvojnásobil, z 5,5 % v roce 1974 na 10,3 % v roce 2024. Odhaduje se, že do roku 2074 toto číslo vzroste až na 20,7 %. S tímto trendem přirozeně roste i potřeba podpory, zejména v souvislosti s neurodegenerativními onemocněními, jako je Alzheimerova choroba. Riziko demence se s věkem výrazně zvyšuje; zatímco ve věkové skupině 65–69 let postihuje zhruba dva lidi ze sta, u osob starších 90 let je to již přibližně 33 ze sta.
Potřeby každého pacienta jsou individuální, od jednoduchých připomínek léků po celodenní péči. Zároveň se však svět potýká s chronickým nedostatkem pečovatelů. Například jen ve Velké Británii opustilo sektor domácí péče za poslední dva roky 70 000 pracovníků a v Austrálii se očekává, že do roku 2030 by na místo v pečovatelské službě mohlo čekat až 300 000 lidí.
Přestože vývoj léků postupuje (například lecanemab v USA zpomaluje pokles paměti), na lék si ještě mnoho let počkáme a stávající přípravky nejsou všude dostupné. Caroline Purslow ze společnosti Challenge Works v této souvislosti upozorňuje na roli technologií. Zdůrazňuje, že technologie by nikdy neměly být vnímány jako náhrada za lidskou péči nebo léky, ale mohou hrát klíčovou roli v posílení samostatnosti lidí s neurodegenerativním onemocněním a pomoci jim žít lépe a déle.
Klíčová je právě samostatnost. Nejde o to udržet lidi izolované doma, ale zajistit, aby mohli nadále dělat věci, které mají rádi, a zůstat ve spojení s blízkými – ať už jde o přípravu ranního čaje nebo nedělní telefonát rodině. Výzkumy opakovaně ukazují, že možnost bezpečně žít ve vlastním domově má pozitivní vliv na psychický i fyzický stav. Naopak přemístění do pečovatelského zařízení často vede ke zhoršení celkové pohody.
Současný stav technologií pro demenci má však mezery. Existuje sice mnoho vědeckých nástrojů pro diagnostiku a výzkum biomarkerů, ale ty nepřinášejí okamžitou, praktickou podporu pro každodenní život. Většina stávajících technologií pro pacienty, jako jsou nouzové přívěsky nebo GPS lokátory, se zaměřuje především na bezpečnost, nikoli na posílení kvality života. Často jde jen o upravené stávající produkty, které nebyly od počátku navrženy specificky pro lidi s demencí a ve spolupráci s nimi.
Monitorovací technologie jsou sice potřebné pro klid pečujících, ale měli bychom usilovat o víc – o řešení, která lidem s demencí umožní užívat si života nezávisle, dokud je to možné. Právě zde mohou pomoci programy zaměřené na inovace.
Příkladem je Longitude Prize on Dementia, cena dotovaná 4 miliony liber, kterou financují Alzheimer’s Society a Innovate UK a realizuje Challenge Works. Cílem této ceny je podpořit vytvoření personalizovaných technologických nástrojů, které budou spoluvytvořeny s lidmi v raných fázích demence a pomohou jim žít samostatnější a plnohodnotnější život.
Do soutěže, vyhlášené v roce 2022, se přihlásilo 175 týmů z 28 zemí. Do finále postoupilo pět týmů (z USA, Velké Británie, Austrálie a Portugalska). Mezi jejich řešení patří například brýle s umělou inteligencí, které pomáhají lidem s demencí orientovat se v prostředí, nebo chytré hodinky, jež se učí denní rutinu uživatele a pomáhají mu pamatovat na každodenní úkoly.
Kriticky důležité je, že všechny týmy musí na vývoji spolupracovat přímo s lidmi, kteří mají s demencí osobní zkušenost. Součástí poroty je i poradní panel (LEAP) složený z lidí s demencí v raném stádiu, současných i bývalých pečovatelů. Ti zajišťují, aby výsledné produkty byly skutečně přínosné pro ty, jimž mají sloužit.
Důstojné stárnutí vyžaduje více než jen obecné pomůcky; vyžaduje pečlivě navržená a spoluvytvořená řešení. Cílem technologií nemá být náhrada pečovatelů nebo lidské interakce, ale mají sloužit jako účelný nástroj, který lidem s demencí umožní zůstat nezávislí a pokračovat v činnostech, které mají rádi.