Nový Způsob Měření Rychlosti Stárnutí Pomocí Klinických Dat
V oblasti výzkumu stárnutí se objevují různé metody, jak měřit biologický věk člověka, který se často liší od toho kalendářního. Jedním z takových konceptů je „Pace of Aging“ neboli rychlost stárnutí. Je však důležité rozlišovat mezi různými přístupy, které se pod tímto názvem skrývají.
Původní metoda „Pace of Aging“, která vzešla z analýzy dat studie Dunedin Study, byla formou takzvaných epigenetických hodin, jež sledují chemické změny na DNA. Nově představená metoda, ačkoliv nese stejný název, je založena na zcela jiném principu. Využívá běžné klinické a funkční testy, což z ní činí praktičtěji využitelný nástroj.
Z čeho nová metoda vychází?
Zatímco původní nástroj se zaměřoval na změny od mladé dospělosti do středního věku, nová metoda byla vyvinuta pro sledování stárnutí u starší populace. Vědci analyzovali data ze dvou rozsáhlých a reprezentativních studií: americké Health and Retirement Study (HRS) a anglické English Longitudinal Study of Ageing (ELSA). Obě tyto dlouhodobé studie sledují dospělé ve věku 50 a více let a sbírají podrobné informace o jejich zdraví, kognitivních funkcích a socioekonomickém postavení.
Pro výpočet rychlosti stárnutí byly použity údaje získané v rozmezí osmi let u více než 19 000 účastníků. Měření zahrnovalo kombinaci krevních testů a jednoduchých fyzických zkoušek.
Konkrétní měřené ukazatele
V rámci americké studie byly pro výpočet rychlosti stárnutí použity následující parametry:
- Krevní markery: C-reaktivní protein (CRP), Cystatin-C, glykovaný hemoglobin (HbA1c).
- Fyzické měření: diastolický krevní tlak, obvod pasu.
- Funkční testy: kapacita plic (vrcholový výdechový průtok), rovnováha, síla stisku ruky a rychlost chůze.
Co výsledky odhalily?
Zjištění potvrdila, že i s použitím relativně omezeného souboru měření lze spolehlivě zachytit významné rozdíly v rychlosti stárnutí mezi jednotlivci. Tyto metriky dokázaly konzistentně předpovídat budoucí zdravotní výsledky, včetně nástupu nemocí, invalidity a úmrtí.
Studie rovněž odhalila rozdíly v trajektoriích stárnutí napříč různými podskupinami populace. Například u lidí s nižší úrovní vzdělání byly zaznamenány známky zrychleného stárnutí. Použití klinických dat má tu výhodu, že umožňuje lépe formulovat hypotézy o příčinách změn ve skóre stárnutí, například po nějaké intervenci nebo změně životního stylu.