Výzkumníci publikovali v odborném časopise Aging Cell studie, která detailně popisuje, jak nadměrné množství viscerálního tuku způsobuje oxidační stres a přispívá k procesu stárnutí buněk. Viscerální tuk, který obklopuje orgány, se od podkožního tuku liší svou vysokou metabolickou aktivitou, a tedy i vlivem na lidské zdraví. Tento druh tuku je úzce spojen s metabolickým syndromem, což je soubor zdravotních problémů, zahrnujících obezitu, inzulínovou rezistenci a zvýšené riziko cukrovky 2. typu.
Co je viscerální tuk a jak škodí
Viscerální tukové buňky mohou procházet procesem buněčného stárnutí, což následně zhoršuje metabolický syndrom. Vědecké studie ukázaly, že odstranění těchto stárnoucích buněk u myší zmírňuje příznaky spojené s tímto syndromem a zlepšuje inzulínovou citlivost. Příčinou stárnutí buněk ve viscerálním tuku je mimo jiné oxidační stres – proces, při kterém jsou molekuly tuku ve zvýšené míře vystaveny škodlivému vlivu reaktivního kyslíku.
Jednou z hlavních příčin tohoto stárnutí jsou sloučeniny zvané enaly, které vznikají, když jsou tukové buňky vystaveny oxidaci. Tyto enaly jsou zvláště škodlivé, protože mohou proniknout do buněčných membrán a reagovat s bílkovinami a DNA, což způsobuje tzv. karbonylový stres a zhoršuje funkci mitochondrií, jež jsou klíčové pro tvorbu energie.
Škodlivý vliv enalů
V rámci výzkumu byly lidské plicní buňky IMR90 vystaveny běžným druhům enalů. Výsledky ukázaly, že během týdne mnoho buněk prošlo buněčným stárnutím, což bylo potvrzeno zvýšenou hladinou markerů jako SA-β-gal a p21. Některé typy enalů dokonce způsobily poškození mitochondrií a sníženou schopnost buněk vytvářet ATP, což je základní molekula energie pro buňky.
Jedna z těchto sloučenin, 4-HNE, byla také spojena s poškozením DNA. Výzkum ukázal, že 4-HNE zvyšuje výskyt tzv. γH2AX, což je známka přítomnosti přerušení DNA. Tento druh poškození pak aktivuje dráhy p53 a p21, které jsou klíčové pro opravu DNA a stárnutí buněk.
Způsoby léčby
V další fázi výzkumu vědci zjistili, že starší myši mají v bílém tukovém tkáni dvojnásobné množství 4-HNE než mladší jedinci. Také myši krmené vysokotučnou stravou měly zvýšené hladiny enalů. Když byly tyto myši léčeny sloučeninou L-karnosinem, který se váže na enaly a neutralizuje jejich negativní účinky, došlo k částečnému zlepšení, zejména ve snížení inzulínové rezistence a zlepšení tolerance glukózy. Úplného zotavení však dosaženo nebylo.
Tento výzkum naznačuje, že viscerální tuk hraje významnou roli při vzniku různých příznaků stárnutí, jako je genetická nestabilita a dysfunkce mitochondrií. Dlouhodobá přítomnost viscerálního tuku přispívá k rychlejšímu stárnutí buněk, proto by bylo nejlepší tento tuk v těle pokud možno vůbec neakumulovat.