Kanály, kterými mozkomíšní mok opouští mozek, jsou klíčové pro dlouhodobé zdraví, protože umožňují odstraňování metabolického odpadu, například bílkovinných agregátů, které jsou typické pro neurodegenerativní onemocnění. Předpokládá se, že ztráta funkce těchto kanálů, včetně (a) průchodu přes cribriformní ploténku a (b) relativně nedávno objevený glymfatický systém, přispívá ke stárnutí mozku tím, že se molekulární odpad hromadí do úrovně, která negativně ovlivňuje chování buněk. Výzkumníci nyní zopakovali u lidských pacientů pokusy s odvodem mozkomíšního moku prostřednictvím glymfatického systému, které již byly provedeny na laboratorních zvířatech. Společnost Leucadia Therapeutics vyvíjí implantát, který by obnovil průchod přes cribriformní ploténku, ale stále není jasné, jak nejlépe řešit složitější dysfunkce glymfatického systému.
Glymfatický systém byl popsán jako síť perivaskulárních prostor (PVS), která umožňuje organizovaný pohyb mozkomíšního moku mezi subarachnoidálním prostorem a mozkovým parenchymem. CSF se mísí s intersticiální tekutinou, což podporuje odstraňování rozpustných vedlejších produktů z centrálního nervového systému. Tento proces se předpokládá jako narušený při poruchách spánku, po traumatech mozku a při Alzheimerově chorobě.
Pionýrské studie na hlodavcích ukázaly tok kontrastní látky CSF přes subarachnoidální prostor a do mozkového parenchymu podél periarteriálních prostor. Podobně u lidí byly prokázány podobné vzorce kontrastního zesílení v mozkovém parenchymu při intratekálním podání kontrastní látky a následném vyšetření MRI. Tyto výsledky poskytují raný důkaz existence glymfatického systému u lidí. Ačkoli se PVS předpokládá jako klíčová součást tohoto procesu, transport CSF přes perivaskulární prostor nebyl dosud u lidí pozorován. V rámci této studie jsme pomocí intratekální gadoliniové kontrastní MRI ukázali, že CSF se pohybuje skrze PVS do parenchymu, což podporuje existenci glymfatické dráhy u lidí.