Reakce epigenetických hodin na fyzickou aktivitu

Epigenetické hodiny ukazují, že fyzická aktivita pomáhá zpomalit biologické stárnutí

V posledních letech se objevilo mnoho různých typů epigenetických hodin, které se snaží co nejpřesněji odhadnout biologický věk člověka. Je zajímavé, že novější verze těchto hodin již nemají takovou necitlivost vůči fyzické kondici, jakou vykazovaly první generace modelů. Přesto je potřeba mít na paměti, že každé měření má své limity – i ty, které vypadají, že dobře reagují na cvičení.

Dodnes vědci přesně nerozumí tomu, jak jednotlivé epigenetické změny, které epigenetické hodiny sledují, souvisí s konkrétními příčinami stárnutí a zdravotními problémy. Z tohoto důvodu nemůžeme slepě věřit, že by taková měření správně ukázala efekt jakéhokoliv zásahu do procesu stárnutí. Pro správné vyhodnocení každé nové léčby by bylo potřeba hodiny vždy znovu „kalibrovat“, což ale vlastně popírá jejich hlavní smysl – tedy rychle a jednoduše vyhodnocovat potenciální omlazující terapie bez nutnosti dlouhých a náročných studií zaměřených na délku života.

Epigenetické hodiny dnes zahrnují několik specifických měření, například:

  • HorvathAge,
  • HannumAge,
  • SkinBloodAge,
  • LinAge,
  • WeidnerAge,
  • VidalBraloAge,
  • ZhangAge,
  • PhenoAge.

Výzkum stárnutí se stále více soustředí na pochopení biologických mechanismů stárnutí a na to, jak mohou faktory životního stylu – jako je fyzická aktivita – tyto procesy ovlivnit. Uvedené epigenetické ukazatele představují různé přístupy k odhadu biologického věku a byly spojeny s různými zdravotními výsledky. Nedávné studie ukazují stále silnější a konzistentnější vazby mezi fyzickou aktivitou a biologickým stárnutím, zejména v souvislosti s modelem GrimAge, což je nejnovější verze epigenetických hodin.

V rámci nové studie byla analyzována data z amerického populačního vzorku čítajícího 948 osob (průměrný věk 62 let, 49 % žen). Výzkumníci zkoumali vztah mezi úrovní fyzické aktivity a výsledky všech osmi zmíněných epigenetických hodin. Výsledky ukázaly, že vyšší fyzická aktivita byla spojena s biologickým věkem nižším, než by odpovídalo chronologickému věku. Nejvýraznější efekty byly pozorovány u ukazatelů SkinBloodAge a LinAge.

Další podrobné analýzy ukázaly, že tento pozitivní vztah byl nejsilnější u osob, které byly:

  • ne-hispánského bílého původu,
  • měly index tělesné hmotnosti (BMI) mezi 25 a 30,
  • byli bývalými kuřáky.

Výsledky tak potvrzují důležitou roli fyzické aktivity v boji proti biologickému stárnutí a v prevenci zdravotních rizik spojených s věkem.


Zdroje: