Jak zlepšit koučovací dovednosti a vyvarovat se častých chyb: Rady od Kate Solovievy
Kate Solovieva, bývalá profesorka psychologie a nyní hlavní koučka a ředitelka pro komunitní zapojení v PN, je známá svým specifickým přístupem k mentorování. Jedna z jejích oblíbených frází zní: „Spolupracuji s kouči a dalšími lidmi, kteří toho vědí příliš mnoho.“ I když se zaměřuje na koučování jednotlivců, její specialitou je koučování ostatních koučů.
Během své kariéry pracovala s tisíci klienty, ale její skutečnou vášní je vést nové i zkušené kouče, a to jak prostřednictvím programů, jako je Level 2 Master Health Coaching Certification, tak i v online koučovacích komunitách PN. Díky této zkušenosti má jasný přehled o výzvách, kterým čelí začínající i zkušení profesionálové.
Kateovým hlavním cílem je pomoci koučům růst, a proto se v tomto článku podělí o tři nejčastější chyby, kterých se podle jejích zkušeností dopouštějí, a nabídne řešení, jak se jim vyhnout. Tento článek má za cíl poskytnout koučům konkrétní rady, jak:
- Překonat pocit nejistoty a začít rozvíjet své podnikání,
- Lépe porozumět svým klientům a jejich potřebám,
- Správně pochopit roli kouče, která není jen o předávání informací,
- Udržet si nadšení pro svou práci, aniž by se vyčerpali.
Koučovací chyba č. 1: Zaměřování se pouze na koučování místo na prodej
Kate přirovnává podnikání v koučování k třínohému stolu. První nohou je samotné koučování, druhou je prodej a třetí administrace. „Většina koučů se soustředí jen na koučování, chtějí být co nejlepší ve své praxi,“ vysvětluje. „Ale samotné znalosti vás dostanou jen do určité míry.“ Je klíčové, aby koučové nečekali, až budou mít „dostatečné“ znalosti, ale začali nabízet své služby co nejdříve.
Koučové, kteří se příliš soustředí na získávání certifikátů, mohou ztratit čas a příležitosti, zatímco ti, kteří začnou koučovat co nejdříve, získávají cenné zkušenosti a postupně rozvíjejí své podnikání. Jak říká Kate: „Nemusíte být expertem, abyste byli dobrým koučem.“
Řešení: Buďte koučem, ne odborníkem na vše
Mnoho začínajících koučů má pocit, že musí znát odpovědi na všechny otázky, které jim jejich klienti položí. To však podle Kate není pravda. Hlavní rolí kouče není poskytovat detailní technické odpovědi, ale naslouchat a pomoci klientovi najít smysl v tom, co se ptá. Když klient položí otázku, například o výživě, může být produktivnější se nejprve zeptat, proč se o dané téma zajímá.
Klienti totiž často nehledají informace, ale řešení svého konkrétního problému. Příklad, který Kate uvádí: Když se klient zeptá na semenné oleje, místo aby začal kouč okamžitě vysvětlovat chemii těchto olejů, může se ptát na důvody, proč se o ně klient zajímá. Možná zjistí, že klient slyšel o úspěchu někoho jiného, kdo vyřadil semenné oleje ze stravy a zhubnul. Kouč pak může směřovat konverzaci k hlubšímu zkoumání klientova cíle – což často bývá zcela jiný problém, než jaký se na první pohled zdál.
Hlavní myšlenka:
Koučové nepotřebují být encyklopedickými odborníky na každé téma, které se v koučovacích rozhovorech objeví. Místo toho by se měli zaměřit na to, co klient opravdu potřebuje a jak mu mohou pomoci dosáhnout jeho cílů. Pokud klient potřebuje více informací, kouč může slíbit, že se k tématu vrátí, ale jeho hlavním úkolem je vést konverzaci tak, aby klient získal nové vhledy a motivaci jednat.
Tímto přístupem Kate pomáhá koučům nejen v jejich profesním růstu, ale také k tomu, aby si vybudovali úspěšnou a udržitelnou kariéru, která je nevyčerpá, ale naopak bude naplňovat.