Jak mohou mikroglie pomoci v boji proti stárnutí mozku?
Mikroglie jsou důležitými buňkami vrozené imunity v mozku, které se dají přirovnat k makrofágům v jiných částech těla. Jejich hlavním úkolem je bojovat proti patogenům, odstraňovat poškozené buňky, čistit odpad a podporovat funkce neuronových sítí. Bohužel, s přibývajícím věkem mají mikroglie tendenci přecházet do zánětlivého režimu. Chronický a neřešený zánět může vážně narušit strukturu a funkci mozkové tkáně. Část tohoto problému pramení z neadekvátní reakce na hromadění molekulárního odpadu, jako jsou proteinové agregáty typické pro neurodegenerativní onemocnění, a část je důsledkem dalších procesů stárnutí, například mitochondriální dysfunkce.
Jak vyčistit mozek od starých mikroglií?
Vědci zjistili, že inhibicí receptoru CSF1R lze mikroglie (a také makrofágy) zlikvidovat. K tomuto účelu se používá lék na rakovinu s názvem pexidartinib (PLX-3397). K vyčištění mikroglií je však třeba mnohem nižší dávka, než jaká se používá u pacientů s rakovinou, což znamená méně vedlejších účinků. Po odstranění mikroglie znovu dorůstají z progenitorových buněk během několika týdnů. Studie na zvířatech ukázaly, že tato metoda může snížit počet zánětlivých mikroglií, zmírnit zánět v mozku a zlepšit jeho funkce. Nový výzkum navíc naznačuje, že i částečná eliminace mikroglií může přinést pozitivní výsledky, například zlepšení kognitivních funkcí u starších myší.
Částečná eliminace mikroglií přináší naději
Nedávná studie publikovaná ve vědeckém časopise Experimental Neurology se zaměřila na možnost, zda by částečné snížení počtu mikroglií mohlo přinést podobné přínosy jako jejich úplná eliminace, ale s menším rizikem infekcí. Vědci podávali starším myším (ve věku dvou let) po dobu šesti týdnů pexidartinib, což vedlo k redukci mikroglií v hippocampu a retrosplenálním kortexu na úroveň pozorovanou u mladých myší.
Lepší paměť a mozkové funkce
Léčba podpořila tzv. dlouhodobou potenciaci (proces související s posilováním synapsí) v oblasti CA1 hippocampu. Myši si také vedly lépe v testu rozpoznávání nových objektů, což je úkol závislý na hippocampu. Zajímavé je, že i když léčba nezměnila celkový počet ani intenzitu perineuronálních sítí (PNNs) v této oblasti, došlo ke změnám ve struktuře těchto sítí. Navíc se zvýšila exprese určitých proteinů souvisejících se synapsemi, což naznačuje, že by tato metoda mohla efektivně podpořit synaptickou a kognitivní funkci ve stárnoucím mozku.
Závěr a další kroky
Částečná inhibice CSF1R tedy představuje nadějnou strategii pro zlepšení funkce mozku ve vyšším věku, aniž by hrozilo vysoké riziko infekcí. Budoucí výzkum by mohl dále prozkoumat možnosti využití této metody u lidí, zejména v souvislosti s léčbou neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova choroba.