Pokrok v léčbě poškozené rohovky pomocí kmenových buněk
Rohovka, průhledná část oka, zajišťuje průchod světla k sítnici. Její zakalení způsobené stárnutím nebo poškozením může vést k oslepnutí. Výzkum zaměřený na obnovu rohovky pomocí tkáňového inženýrství a buněčných terapií přináší stále nové poznatky. Vývoj však čelí výzvám, jako je například imunitní reakce těla na transplantáty.
Biotištěné rohovky a kmenové buňky
V posledních dvaceti letech se výzkum inženýrství rohovkových tkání posunul od základního pěstování buněk až k biotištěným rohovkám. Paralelně probíhají programy buněčné terapie, které využívají kmenové buňky, zejména mezenchymální kmenové buňky (MSC), pro obnovu poškozené rohovky. Moderní přístup zahrnuje využití indukovaných pluripotentních kmenových buněk (iPSCs), které mají výhodu v tom, že je možné je odvodit přímo z pacientových buněk, čímž se snižuje riziko imunitní reakce.
Nový přístup: Listy rohovkových epitelových buněk
Aktuální klinická studie zkoumá „střední cestu“ mezi tkáňovým inženýrstvím a buněčnou terapií. Indukované pluripotentní kmenové buňky byly použity k vytvoření epitelových buněk rohovky, uspořádaných do listů. Tyto buněčné struktury nejsou plnohodnotnou tkání, ale jsou stabilnější než volně suspenzované buňky. Významnou výhodou je, že tyto listy přirozeně vykazují nízkou expresi povrchových markerů (HLA I a II), které by mohly spustit imunitní reakci.
Výhody a nevýhody terapie iPSCs
Přístup založený na iPSCs nabízí řadu výhod, zejména pokud jde o autologní terapii (využívání pacientových vlastních buněk), která eliminuje riziko imunitní reakce. Nevýhodou však zůstává časová a finanční náročnost kultivace buněk a nutnost testů na riziko tvorby nádorů (tumorigenicitu). Na druhé straně alogenní terapie (využití dárcovských buněk) umožňuje rychlejší dostupnost materiálu, ale zvyšuje riziko imunitní reakce.
Nízké riziko imunitní reakce
Výzkumníci zjistili, že listy epitelových buněk z iPSCs neobsahují imunokompetentní buňky, jako jsou například Langerhansovy buňky, které by mohly vyvolat akutní rejekci. Předchozí studie ukázaly, že transplantace limbálních tkání s vysokým obsahem antigenních buněk vede až ve 40 % případů k rejekci. Naopak iPSCs-derived epitelové listy tuto nevýhodu nemají, což může eliminovat potřebu intenzivní imunosuprese.
Klinická studie v Japonsku
V první klinické studii tohoto druhu byly listy epitelových buněk transplantovány čtyřem pacientům s poškozením rohovky. Během 52týdenního sledování (s dodatečným rokem bezpečnostního monitorování) bylo prokázáno, že pacienti dosáhli zlepšení zraku bez známek imunitní rejekce. Výzkum tak potvrzuje, že použití iPSCs pro tvorbu rohovkových epitelových buněk je bezpečné a účinné.
Budoucnost léčby
Tento pokrok v léčbě poškozené rohovky naznačuje, že technologie využívající iPSCs mají potenciál transformovat transplantace rohovky. Současný výzkum se zaměřuje na další optimalizaci procesu, aby bylo možné nabídnout tuto terapii širšímu okruhu pacientů.
Zdroje: