Jednou z hlavních výzev, kterým čelí vědci při snaze pochopit a léčit neurodegenerativní onemocnění, je skutečnost, že lidský mozek stárne zcela odlišně ve srovnání s mozky našich nejbližších příbuzných mezi primáty. Například Alzheimerova choroba se téměř výhradně týká lidí – pouze v malém rozsahu se podobné mechanismy objevují i u některých jiných primátů. Při širším pohledu na stárnutí mozku zjistíme, že mnoho změn typických pro lidský mozek u jiných primátů buď chybí, nebo jsou výrazně odlišné.
Výzkum porovnával stárnutí mozku mezi různými druhy primátů, konkrétně mezi makaky a paviány (Cercopithecinae), ne-lidskými hominidy, jako jsou šimpanzi, orangutani a gorily, a jejich blízkým příbuzným, člověkem. V mozcích stárnoucích primátů se sice často objevují patologické změny, jako je ukládání β-amyloidu v podobě tzv. senilních plaků a amyloidní angiopatie, ale plaky mají obvykle difuzní charakter. Plaky s dystrofickými neurity se vyskytují vzácně a tau patologie se objevuje až později a je mírná až střední, pouze u makaků rhesus a šimpanzů je občas výjimečně výraznější. Také kognitivní a behaviorální problémy se u stárnoucích primátů objevují jen v mírné až střední intenzitě.
Na rozdíl od toho je stárnutí lidského mozku charakterizováno časným výskytem tau patologie, kdy se vytvářejí neurofibrilární klubka tvořená párovými helikálními filamenty. Tyto změny se šíří z entorinálního kortexu, hipokampu, temporálního kortexu a limbického systému do dalších oblastí mozku. Patologie β-amyloidu se u lidí objevuje až o desetiletí později, kdy se šíří do neokortexu a následně do paleokortexu, diencefalonu, mozkového kmene a mozečku. U starších lidí jsou běžné senilní plaky s dystrofickými neurity obsahujícími párová helikální filamenta a také amyloidní angiopatie.
Kognitivní poruchy a Alzheimerova demence se u přibližně 1–5 % lidí objevují ve věku 65 let a u asi 25 % lidí ve věku 85 let. Kromě toho jsou u starších lidí běžné další proteopatie, jako je TDP-43 encefalopatie s limbickou převahou, amygdalární demence s Lewyho tělísky nebo argyrofilní zrnková choroba, které primárně postihují archikortex, paleokortex a amygdalu. Tyto změny se u jiných primátů neobjevují. Lidské stárnutí mozku je tedy zcela jedinečné nejen co do závažnosti, ale i do rozsahu poškození, což nás staví do výjimečné pozice mezi primáty.
Zdroj: Odkaz na studii