Na University of Wisconsin-Madison se Dr. Rozalyn Anderson věnuje výzkumu jedné z nejdéle známých a nejúčinnějších metod proti stárnutí – kalorické restrikci (CR). Už v roce 1935 studie provedená Clivem McCayem na Cornell University ukázala, že omezení kalorického příjmu bez podvýživy významně prodlužuje život laboratorním krysám, což odstartovalo obor výzkumu dlouhověkosti. O 90 let později je CR stále předmětem zkoumání a Dr. Anderson je průkopnicí v této oblasti.
Jak jste se dostala k výzkumu stárnutí?
Rozalyn začala svou kariéru v laboratoři Davida Sinclaira na Harvardu, kde se původně zabývala studiem stárnutí pomocí modelů kvasinek, ale postupně ji fascinoval koncept kalorické restrikce. Později se přesunula do Wisconsinu, kde spolupracovala s Rickem Weindruchem na CR u myší. Když zjistila, že existují i dlouhodobé studie CR na primátech, přesunula se do Primate Research Center ve Wisconsinu. Výzkum stárnutí ji fascinuje zejména kvůli rozmanitosti procesů, které ovlivňuje – stárnutí nezpůsobuje „rozbití“ těla, ale spíše jemné změny, které postupně ovlivňují fungování organismu.
Co ukazují výsledky vašeho výzkumu?
Kalorická restrikce je jedním z nejvýraznějších způsobů, jak zpomalit stárnutí. U laboratorních zvířat se ukázalo, že při správném provedení může CR oddálit nástup nemocí, snížit souběžná onemocnění a prodloužit dobu přežití. Klíčovým mechanismem je podle Dr. Anderson energetický metabolismus. Život je o správné organizaci energie – o tom, jak organismus rozhoduje, kam energii investuje. CR podle ní stimuluje program vyšší efektivity a omezuje růstové signály, což snižuje zánětlivé reakce a úbytek imunitních funkcí, které jsou běžné u stárnutí.
Jaká je role půstu v kalorické restrikci?
Jednou z klíčových vlastností CR je období půstu, kdy se tělo přepíná na spalování tuků, což chrání zásoby glukózy pro důležité orgány. Jak hladina glykogenu v těle klesá, spouští se proces glukoneogeneze, což znamená, že tělo začne produkovat glukózu z jiných zdrojů, jako jsou aminokyseliny. Tento proces je prospěšný, protože přispívá k efektivnímu metabolismu a omezuje nežádoucí nahromadění tuků.
Co ukazují studie na primátech?
Dr. Anderson je součástí jednoho z nejdelších výzkumů CR na opicích, který začal v roce 1989 a ukazuje, že opice na CR žijí déle a mají lepší zdraví než kontrolní skupina. Výsledky z MR ukázaly, že opice na CR si lépe uchovávají šedou mozkovou hmotu a mají stabilnější metabolismus. Kontroverze kolem rozdílů mezi výsledky z Wisconsin-Madison a NIH vedla k tomu, že oba týmy začaly porovnávat svá data a dospěly k závěru, že rozhodujícím faktorem byla právě redukce kalorického příjmu.
Jaké jsou závěry ohledně CR a diet?
Někteří kritici tvrdili, že zlepšení zdraví u CR opic bylo pouze důsledkem nižšího množství kalorického příjmu. Avšak studie, ve které vědci testovali různé diety na myších, ukázala, že množství potravy, nikoli složení diety, bylo hlavním faktorem, který ovlivňoval délku života. Podobně se ukázalo, že kombinace půstu a CR přináší největší prospěch.
Jak CR ovlivňuje pohybovou aktivitu a svalovou hmotu?
Opice na CR zůstávají déle aktivní a mají lepší svalový tonus. Dr. Anderson zdůrazňuje, že pro každodenní život je důležité spíše mírné cvičení v kombinaci s rozumným stravováním než přísná kalorická restrikce. Metabolická zdatnost, kterou CR podporuje, je klíčem k prevenci chronických onemocnění a lepšímu zdraví ve stáří.
Jak CR působí na tukové zásoby?
CR mění strukturu tukové tkáně – zmenšuje velikost adipocytů a snižuje zánětlivé reakce v tukové tkáni. Zvláště zajímavé je, že CR ovlivňuje hlavně viscerální tuk, který má na zdraví člověka největší negativní dopad. Rozdíly mezi podkožním a viscerálním tukem jsou na molekulární úrovni výrazné, a právě CR pomáhá regulovat zánětlivé signály, které viscerální tuk vysílá.
Jaké jsou plány na budoucí výzkum?
Tým Dr. Anderson nadále zkoumá vliv CR na různé tělesné procesy, zejména v souvislosti s metabolismem mozku a nervových buněk. Zkoumají i možnosti využití CR na ochranu integrity bílé mozkové hmoty a zlepšení kognitivních funkcí pomocí živého zobrazování mozkové činnosti. Kromě toho se Dr. Anderson a její tým zaměřují na studium spolupráce mezi buňkami, kde CR ovlivňuje mezibuněčné procesy a metabolismus.
Dr. Anderson věří, že z výzkumu CR vzejdou cenné poznatky o stárnutí, které lze využít k vývoji nových terapií a pochopení, jak efektivně podporovat zdraví ve stáří.
Zdroje:
- University of Wisconsin-Madison