Vztah mezi klonální hematopoézou a idiopatickou plicní fibrózou
Klonální hematopoéza představuje proces vzniku somatických mutací v krvetvorných kmenových buňkách. Tyto mutace se následně šíří do celého imunitního systému, neboť kmenové buňky jsou výchozím zdrojem všech imunitních buněk. Tento jev je jednou z nejvíce zkoumaných forem somatického mozaicismu, k němuž dochází ve všech tkáních. Odborná veřejnost v současné době sleduje korelaci mezi tímto procesem a rozvojem řady onemocnění spojených s procesem stárnutí.
Souvislost s chronickými onemocněními
Klonální hematopoéza je definována jako expanze somatických krevních klonů u osob bez jiných hematologických abnormalit a její výskyt stoupá s věkem. Pokud četnost variantních alel dosáhne hodnoty alespoň 2 procent, je tento stav spojován se zvýšeným rizikem chronických onemocnění, mezi které patří například ischemická choroba srdeční nebo chronická obstrukční plicní nemoc. Geny, které v rámci tohoto procesu nejčastěji podléhají mutacím, jako jsou DNMT3A nebo TET2, hrají roli v epigenetické kontrole genové exprese a fungují jako regulátory imunitních odpovědí.
Výsledky studie zaměřené na plicní fibrózu
Výzkum publikovaný v JCI Insight se zaměřil na hypotézu, že klonální hematopoéza souvisí s progresí idiopatické plicní fibrózy. Autoři studie analyzovali soubor 123 pacientů s tímto diagnózou. U všech subjektů byla odebrána krev pro analýzu mutací pomocí cíleného sekvenování panelu zahrnujícího geny ASXL1, CALR, CBL, DNMT3A, JAK2, MPL, PPM1D, SF3B1, SRSF2, TET2, TP53, U2AF2 a ZRSR2.
Klinická data sledovaná v období 12 měsíců po odběru krve umožnila rozdělit pacienty do skupin podle míry progrese onemocnění, definované úbytkem usilovné vitální kapacity plic a radiologickými nálezy. Výsledky ukázaly, že somatické mutace charakteristické pro klonální hematopoézu byly přítomny u 38 procent pacientů s idiopatickou plicní fibrózou.
Mezi pacienty s detekovanými mutacemi byl zaznamenán vyšší podíl případů klasifikovaných jako rychlá progrese onemocnění ve srovnání se skupinou bez těchto mutací. Konkrétně se jednalo o 53 procent oproti 25 procentům. Současně tito pacienti vykazovali výraznější pokles usilovné vitální kapacity plic během sledovaného dvanáctiměsíčního období, a to v průměru o 280 mililitrů oproti 90 mililitrům u kontrolní skupiny. Zjištěná data naznačují existenci souvislosti mezi přítomností mutací v kmenových buňkách a zhoršeným klinickým průběhem u pacientů s idiopatickou plicní fibrózou.