Vztah mezi metabolickou dysfunkcí a buněčnou senescencí
Odborná veřejnost se v posledních letech zaměřuje na vzájemně provázaný vztah mezi metabolickým zdravím a hromaděním senescentních buněk v organismu. Nejčastější metabolická onemocnění, jako je diabetes 2. typu nebo steatohepatitida spojená s metabolickou dysfunkcí, jsou důsledkem dlouhodobého narušení metabolismu, ke kterému přispívá nadváha a nedostatek fyzické aktivity. Zatímco u mladých jedinců imunitní systém senescentní buňky průběžně odstraňuje, s přibývajícím věkem tato schopnost klesá. Nadváha a související metabolická dysfunkce tento proces akumulace dále urychlují.
Mechanismus vzájemné interakce
Aktuální vědecké poznatky potvrzují existenci obousměrného mechanismu. Metabolická dysfunkce aktivně podporuje vznik senescentních buněk. Tyto buňky následně produkují specifický sekretom známý jako SASP, který zahrnuje cytokiny, chemokiny a enzymy remodelující extracelulární matrix. Tento vylučovaný obsah vyvolává chronický zánět, který dále narušuje funkci metabolicky aktivních tkání, jako jsou játra, slinivka nebo kosterní svalstvo.
V tukové tkáni vede kombinace zkracování telomer, oxidativního stresu a zánětlivých signálů k předčasné senescenci adipocytů. V játrech pak senescence hepatocytů a stelátních buněk přispívá k progresi steatózy do formy fibrózy a cirhózy. V pankreatu a svalové tkáni senescence nepříznivě ovlivňuje funkci beta-buněk a schopnost vychytávání glukózy, což dále prohlubuje inzulínovou rezistenci. Tento jev vytváří zpětnovazební smyčku, kde metabolický stres indukuje buněčnou senescenci a následná chronická produkce látek SASP zhoršuje funkční stav tkání a urychluje rozvoj patologií.
Současný stav výzkumu a terapeutické možnosti
V oblasti vývoje léků existují přípravky označované jako senolytika, jejichž účelem je cílené odstraňování senescentních buněk z těla. V experimentálních modelech na hlodavcích bylo prokázáno, že snížení počtu těchto buněk vede ke zlepšení inzulínové citlivosti a snížení rozsahu fibrózy.
Navzdory těmto zjištěním zůstává léčba metabolických onemocnění pomocí senolytik v prioritách výzkumných a vývojových organizací relativně nízko. V současnosti neprobíhají rozsáhlé klinické studie, které by potvrdily účinnost těchto postupů u lidí. Část populace se přesto rozhoduje pro takzvané off-label užívání dostupných senolytik, jako je kombinace dasatinibu a kvercetinu. Tento postup však neposkytuje dostatek validních dat pro objektivní posouzení klinické efektivity v jednotlivých případech. Otázka, zda senoterapeutické přístupy mohou u lidí oddálit nebo zvrátit rozvoj metabolických chorob, zůstává předmětem dalšího vědeckého zkoumání.