Nová zjištění v oblasti senolytické terapie
Vědecký tým se v publikaci v časopise Aging zabýval kombinovanou léčbou zaměřenou na eliminaci senescentních buněk a nádorových buněk. Výzkum ukázal, že specifická kombinace látek dokáže u laboratorních myší prodloužit délku života, aniž by vyvolala nežádoucí účinky spojené s vysokými dávkami některých cytostatik.
Souvislosti buněčné senescence a onkologických onemocnění
S přibývajícím věkem se v organismu zvyšuje počet senescentních buněk, které se přestanou dělit a produkují faktory známé jako senescence-associated secretory phenotype (SASP). Tyto signály mohou vyvolávat zánětlivé procesy a přispívat k tvorbě nádorů. Současné standardní terapie, jako je radioterapie či chemoterapie, mohou paradoxně indukci senescence podporovat, což může mít dlouhodobě negativní dopad.
Výzkum se zaměřil na využití senolytik, tedy látek určených k usmrcování senescentních buněk. Jedním z inhibitorů rodiny BCL-2 je navitoclax, který však při běžných dávkách vyvolává trombocytopenii, tedy pokles počtu krevních destiček, což vede k nekontrolovanému krvácení. Navitoclax navíc není účinný u všech typů rakoviny.
Kombinovaná terapie DMA
Vědci se zaměřili na odlišnosti v energetickém metabolismu senescentních a nádorových buněk, které se vyznačují sníženou produkcí ATP a vyšší mírou glykolýzy. Navrhli kombinaci látek, kterou označili jako DMA. Ta sestává z dichloroacetátu (DCA), metforminu a navitoclaxu, přičemž dávka navitoclaxu je přibližně desetinová oproti běžně testovaným dávkám.
Experimenty na buněčných kulturách prokázaly, že jednotlivé komponenty kombinace DMA vykazují při nízkých koncentracích minimální účinnost, zatímco jejich společné podání vede k efektivní eliminaci senescentních buněk i různých linií nádorových buněk. Mechanismus účinku spočívá v metabolickém vyčerpání těchto buněk, zatímco zdravé buňky zůstávají díky své robustnější energetické kapacitě nepoškozeny. U kombinace DMA nebyly při testech na myších modelech zaznamenány významné změny v počtu krevních destiček, které jsou typickým vedlejším efektem samotného navitoclaxu.
Výsledky u zvířecích modelů
V experimentech na myších ve věku 18 až 24 měsíců vedlo podávání kombinace DMA k fyzickému zlepšení v testech na běžeckém pásu a k redukci hladin SASP faktorů. V dlouhodobém experimentu, kde byla léčba podávána v cyklech až do úhynu zvířat, došlo k průměrnému prodloužení života o 102,6 dne, což představuje nárůst o 41,7 procenta v období po zahájení léčby.
Autoři výzkumu uvádějí, že kombinace látek využívá metabolické zranitelnosti nemocných buněk. Vzhledem k tomu, že dichloroacetát i metformin jsou již schváleny pro klinické použití a navitoclax prošel klinickým testováním, považují vědci tento postup za potenciálně perspektivní. Stanovení účinnosti této kombinace u lidí však vyžaduje provedení kontrolovaných klinických studií.