Výzkum publikovaný v časopise Nature Communications identifikoval hormon thymulin jako molekulu schopnou tlumit zánětlivé procesy související s vyšším věkem. Aplikace této látky u laboratorních myší s nádorovým onemocněním vedla ke zvýšení účinnosti protinádorové léčby.
Role imunitního systému při stárnutí
Stárnutí organismu je spojeno s postupným oslabením imunitních funkcí a rozvojem chronického systémového zánětu, odborně označovaného jako inflammaging. Tento stav přispívá k progresi nádorových onemocnění a zároveň snižuje odpověď organismu na stávající terapeutické postupy. Mechanismus, kterým zánět negativně ovlivňuje léčbu rakoviny, je předmětem dlouhodobého vědeckého zkoumání.
Autoři studie se zaměřili na identifikaci faktorů v krevním oběhu, které by mohly tyto zánětlivé procesy regulovat. Analýza ukázala, že hladiny buněk produkujících prozánětlivé faktory jsou zvýšené u starších jedinců i u pacientů s nádorovým onemocněním. Srovnávací pozorování potvrdila, že věk je klíčovým faktorem pro vznik systémového zánětu, přičemž přítomnost nádoru má na rozvoj zánětlivých markerů v porovnání s procesem stárnutí menší vliv.
Experimenty s heterochronní parabiózou
V rámci výzkumu byla využita metoda heterochronní parabiózy, při které jsou propojeny oběhové systémy mladého a starého jedince. U starších myší spojených s mladými jedinci došlo k poklesu hladin prozánětlivých cytokinů na hodnoty blízké mladým kontrolním skupinám. Tato procedura u starších zvířat zpomalila progresi nádoru a prodloužila dobu přežití. Naopak u mladých myší připojených ke starším došlo k opačnému efektu, tedy k zhoršení průběhu onemocnění.
Identifikace thymulinu
Na základě bioinformatické analýzy vědci zúžili výběr kandidátních molekul na tři látky, jejichž inaktivace souvisí s atrofií brzlíku. Jako nejvýznamnější byl identifikován thymulin, hormon produkovaný brzlíkem, jehož aktivita v organismu přirozeně klesá s věkem a v důsledku onkologického onemocnění.
Testy potvrdily, že thymulin snižuje expresi prozánětlivých cytokinů v buňkách starších jedinců, přičemž tento účinek nebyl pozorován u mladých buněk. Aplikace thymulinu u starších myší s nádory vedla k omezení růstu tumoru a zároveň ke zvýšení citlivosti nádorových tkání na imunoterapii. Výsledky naznačují, že thymulin nepůsobí jako plošný stimulant imunity, ale jako prostředek k nápravě věkem podmíněné dysfunkce imunitního systému.
Implikace pro klinickou praxi
Zjištění podporují model, v němž úbytek funkčnosti brzlíku v průběhu stárnutí přispívá k rozvoji chronického zánětu a ovlivňuje schopnost organismu čelit nádorovým onemocněním. Autoři studie zdůrazňují, že při preklinickém testování léčiv by mělo být častěji využíváno starších zvířecích modelů, neboť modely mladých organismů nemusí plně reflektovat dopad chronického zánětu na terapeutickou odezvu. Pokud budou tyto výsledky replikovány v klinických studiích, mohl by thymulin představovat jednu z cest ke zlepšení výsledků protinádorové imunoterapie u geriatrických pacientů.