Role proteinu AGGF1 v regulaci krevního tlaku
Výzkumný tým publikoval v odborném časopise Aging Cell závěry studie, které se zaměřují na funkci proteinu AGGF1 v souvislosti s krevním tlakem a stárnutím cévního systému. Vysoký krevní tlak, tedy hypertenze, představuje významný faktor ovlivňující invaliditu a mortalitu v seniorské populaci. Předcházejícím stádiem je prehypertenze, která je spojena se zvýšeným rizikem kardiovaskulárních komplikací. Tento stav často pramení z dysfunkce endotelu, tedy vnitřní výstelky cév, která se postupně poškozuje vlivem stárnutí, metabolických faktorů, jako jsou glukóza a lipidy, a chronickým fyzikálním stresem. Uvedené procesy vedou k buněčné senescenci a produkci reaktivních forem kyslíku.
Analýza role AGGF1
Dosavadní vědecké poznatky naznačovaly, že protein AGGF1 hraje roli při tvorbě cév a může tlumit zánětlivé procesy spojené s TNF-alfa. Data z databáze Gene Expression Omnibus potvrzují, že hladina AGGF1 má tendenci s věkem a při výskytu hypertenze klesat. V rámci studie byly provedeny experimenty na myších modelech, které prokázaly přímou souvislost mezi expresí tohoto proteinu a vývojem vysokého krevního tlaku. Myši s nízkou hladinou AGGF1 vykazovaly známky hypertenze již v jedenáctém měsíci života, zatímco skupina s nadměrnou expresí lidského AGGF1 vykazovala výrazně nižší krevní tlak i ve věku 25 měsíců.
Pozitivní vliv nadměrné exprese AGGF1 na endotel se projevil zlepšenou schopností cév relaxovat a snížením produkce reaktivních forem kyslíku. Na úrovni lidských endoteliálních buněk z pupečníkové žíly (HUVEC) bylo zjištěno, že snížená hladina AGGF1 koreluje s markery stárnutí buněk, poškozením DNA, vyšší zánětlivostí a nižší mírou proliferace. Naopak zvýšená hladina AGGF1 poskytovala částečnou ochranu proti cytotoxickým vlivům, které vyvolávají buněčnou senescenci.
Signalizační dráha AGGF1 a SESN2
Zjištění ukazují, že účinky AGGF1 jsou zprostředkovány ovlivněním proteinu SESN2. Analýza potvrdila, že exprese obou proteinů je u starších jedinců vzájemně propojena. Manipulace s hladinou SESN2 v experimentálních modelech měla přímý dopad na stav krevního tlaku: zatímco potlačení SESN2 u myší s vysokou hladinou AGGF1 vedlo k dřívějšímu nástupu hypertenze, podání SESN2 u myší s nedostatkem AGGF1 rozvoj vysokého krevního tlaku zpomalilo.
Autoři studie uzavírají, že tyto výsledky identifikují signalizační osu AGGF1/SESN2/p-eNOS jako mechanismus podílející se na udržování normálního krevního tlaku. Studie má svá omezení, zejména v tom, že byla realizována na zvířecích a buněčných modelech a využila výhradně samčí modely myší. Mechanismus, který způsobuje přirozený pokles hladiny AGGF1 s věkem, zůstává předmětem dalšího zkoumání.