Rozdíly v progresi degenerativních onemocnění mezi pohlavími
Výzkum v oblasti moderní medicíny a biologie stárnutí se stále častěji zaměřuje na rozdíly v průběhu věkem podmíněných patologií u mužů a žen. Jedním z aktuálních témat je léčba degenerace meziobratlových plotének, která je spojována s hromaděním senescentních buněk. Tyto buňky se vyznačují schopností odolávat programované buněčné smrti prostřednictvím proteinů BCL-2 a BCL-xL.
V nedávné studii publikované v časopise Aging vědci testovali účinnost senolytické látky označované jako 753b, která funguje na principu PROTAC. Tato látka cílí na destrukci anti-apoptotických proteinů BCL-2 a BCL-xL prostřednictvím ubikvitinu. Cílem experimentu bylo zjistit, zda systémové podání této látky u starších myší omezí degeneraci meziobratlových plotének.
Průběh a výsledky experimentu
Do studie byly zahrnuty myši ve věku 16 až 22 měsíců. Analýza kontrolní skupiny ukázala, že u 22měsíčních samců dochází k výrazně vyšší míře degenerace meziobratlových plotének než u stejně starých samic. Aplikace látky 753b přinesla terapeutický efekt u samců, u nichž došlo ke snížení proteolýzy agrekanu zprostředkované matrixovými metaloproteinázami a ke zmírnění histomorfologických známek degenerace. U těchto jedinců byly rovněž zaznamenány nižší hladiny sérových proteinů IL-6 a TNF alfa.
U samic však tato léčba nevedla k podobným pozitivním výsledkům. Přestože u obou pohlaví docházelo s postupujícím věkem k nárůstu markerů buněčné senescence, jako jsou p16INK4a, IL-6, IL-8 a TNF alfa v tkáni meziobratlových plotének, podání látky 753b hladinu těchto markerů nesnížilo.
Závěry výzkumu
Výsledky ukazují na existenci rozdílů v mechanismu stárnutí meziobratlových plotének mezi pohlavími, což ovlivňuje odezvu na senolytickou terapii. U samců léčba vedla k redukci degenerativních procesů, zatímco u samic nebyl účinek pozorován. Tyto poznatky naznačují, že role senescentních buněk a jejich podíl na degenerativních změnách se může mezi pohlavími zásadně lišit, což je nutné zohlednit při dalším vývoji anti-senescentních terapií. U samců pozorované zlepšení ukazuje na možnost snížení zátěže organismu senescentními buňkami prostřednictvím systémových procesů.