Výzkum zánětlivých procesů v kontextu stárnutí
Dr. José Pedro Castro z Institutu pro výzkum a inovace v oblasti zdraví na Univerzitě v Portu se dlouhodobě zaměřuje na roli zánětu v procesu stárnutí a vzniku onemocnění. V rámci nedávné konference Longevity Summit Dublin představil koncept nazvaný zánětlivá věrnost (inflammatory fidelity). Tento přístup vychází z předpokladu, že zánět není pouze patologickým jevem, ale přirozenou součástí biologických funkcí, která se s postupujícím věkem stává nevyrovnanou.
Role zánětu při stárnutí
Současný výzkum se doposud soustředil primárně na škodlivé účinky chronického zánětu. Podle Castra je však nutné brát v úvahu i jeho adaptivní a regenerační složku. Koncept zánětlivé věrnosti definuje poměr mezi prospěšnou a škodlivou formou zánětu. Analýza transkriptomických dat ukazuje, že v průběhu vývoje a raného života převládají regenerační zánětlivé dráhy, zatímco s narůstajícím věkem jejich aktivita klesá a naopak stoupá aktivita drah spojených s poškozením. Nízký index zánětlivé věrnosti je spojován s procesem stárnutí, fibrózou a chronickými chorobami.
Vývoj nových diagnostických metod
Výzkumný tým se v současnosti zaměřuje na validaci transkripčních faktorů, které by mohly tyto dráhy ovlivňovat. Cílem je zjistit, zda lze v buňkách obnovit stav blízký mladšímu organismu. V rámci tohoto úsilí byl nedávno publikován předtisk studie popisující epigenetické hodiny založené na zánětlivých markerech. Tyto hodiny byly vytvořeny na základě funkčních genů souvisejících se zánětem a vykazují schopnost predikovat biologické stáří a jeho akceleraci u vybraných kardiovaskulárních a imunitních onemocnění či nádorových procesů. Na rozdíl od běžných epigenetických nástrojů, které fungují na principu takzvaných černých skříněk, tento model vychází z konkrétní biologické funkce.
Participace buněk mimo imunitní systém
Nová zjištění naznačují, že zánětlivé signály nejsou produkovány pouze buňkami imunitního systému či senescentními buňkami. Ukazuje se, že i funkční, nesenescentní buňky v orgánech, jako jsou ledviny nebo játra, reagují na buněčný stres produkcí zánětlivých mediátorů, například faktoru MIF (macrophage migration inhibitory factor). Tento proces může vést k místnímu zesílení zánětu, který se následně šíří celým organismem.
Klonální expanze B-buněk
Další oblastí výzkumu je sledování změn v populaci B-buněk, konkrétně vznik takzvaných age-associated clonal B cells (ACBCs). Tyto buňky se s věkem hromadí a vykazují odlišnosti v růstu a funkci oproti B-buňkám u mladších jedinců. Studie prokázala, že u starších myší dochází k poklesu diverzity receptorů B-buněk a ke zvýšené klonalitě, což souvisí s náchylností k nádorovým onemocněním. Tento proces zahrnuje somatické mutace a epigenetické změny, přičemž inhibice drah mTOR nebo c-Myc v laboratorních podmínkách naznačila možnost zpomalení tohoto vývoje.
Budoucí směřování výzkumu
Strategie pro budoucí terapie směřuje k identifikaci specifických zánětlivých dráh, které přímo ovlivňují rychlost biologického stárnutí. Výzkumníci se plánují zaměřit na nalezení biomarkerů rezilientního zánětlivého stavu u lidí a na metody programování imunitních buněk za účelem podpory regenerace tkání. Dalším předmětem zájmu je zkoumání vlivu řízené zánětlivé stimulace v mladém věku, která by mohla vést k vyšší biologické odolnosti v pozdějších fázích života.