Výzkum publikovaný v odborném časopise Aging Cell se zabývá možností zpomalení involuce brzlíku prostřednictvím cílené aktivace receptoru GPR40 v epiteliálních buňkách tohoto orgánu. Involuce brzlíku, tedy proces nahrazování funkční tkáně tukovou tkání, je klíčovým faktorem oslabování imunitního systému v průběhu stárnutí. Tento orgán je zásadní pro dozrávání T lymfocytů, přičemž stav thymových epiteliálních buněk (TEC) přímo ovlivňuje jeho schopnost plnit své biologické funkce.
Mechanismus účinku látky GW9508
Vědci se zaměřili na sloučeninu GW9508, která selektivně aktivuje receptor GPR40. V rámci experimentu na sedmnáctiměsíčních samicích myší kmene Black 6 sledovali vliv různých dávek této látky na stav brzlíku. Výsledky ukázaly, že u skupin léčených GW9508 došlo k nárůstu hmotnosti brzlíku v porovnání s kontrolní skupinou, přičemž nejvýraznější účinek byl zaznamenán u nejnižší podávané dávky.
Analýza potvrdila, že aktivace GPR40 vede k nárůstu počtu thymocytů a diverzifikovaných specializovaných epiteliálních buněk. Tento efekt byl zvrácen při současném podání látky GW1100, která receptor GPR40 deaktivuje, což potvrzuje roli tohoto receptoru v pozorovaném procesu. Léčba rovněž vykazovala pozitivní dopad na populace CD3+ a CD4+ T buněk, včetně populací naivních T buněk, které jsou spojovány s vyšší úrovní imunitního zdraví.
Vliv na buněčné stárnutí
V experimentech zaměřených na indukci senescence pomocí doxorubicinu bylo zjištěno, že podávání GW9508 snižuje podíl senescentních buněk v tkáni brzlíku z 85 procent na 20 procent. U ošetřených buněk byla zaznamenána vyšší míra genové exprese spojené s proliferací a častější apoptóza senescentních buněk, což brání jejich hromadění v orgánu. Další testy potvrdily, že přímo cílené umlčení genu pro GPR40 vede k urychlení stárnutí epiteliálních buněk, zatímco jeho přímá aktivace má shodné účinky jako podávání GW9508.
Pozorované vedlejší účinky a limity studie
Při vyhodnocení výsledků nebyla zaznamenána významná toxicita vůči ledvinám či játrům, což naznačují nižší hladiny kreatininu u léčených skupin. Autoři studie nicméně upozorňují na metodologická omezení výzkumu. Studie byla provedena výhradně na zvířecích modelech samic myší ve vyšším věku bez mladší kontrolní skupiny. Analýza tkáně vyžadovala ukončení života zvířat, nebyly provedeny dlouhodobé studie přežití ani testy funkční imunitní odpovědi vůči patogenům. Výsledky však identifikují receptor GPR40 jako možný terapeutický cíl pro další výzkum involuce brzlíku.