Potenciál kombinace senolytické vakcinace a kmenových buněk
Nedávná studie publikovaná v Journal of Translational Medicine, na které se podílela společnost Immorta Bio, se zabývá možným synergickým efektem kombinace senolytické vakcíny s mezenchymálními kmenovými buňkami (MSC). Cílem výzkumu bylo zjistit, zda odstranění senescentních buněk, které negativně ovlivňují okolní tkáň, může zvýšit účinnost terapie kmenovými buňkami.
Souvislosti mezenchymálních kmenových buněk
Terapie založené na mezenchymálních kmenových buňkách se v klinické praxi potýkají s omezenou účinností. Ačkoliv mají tyto buňky potenciál podporovat regeneraci prostřednictvím sekrece opravných faktorů, výsledky klinických studií zaměřených na fibrózu, záněty či selhání orgánů jsou dosud skromné. Jednou z hypotéz je, že prostředí v tkáních je nepříznivě ovlivněno přítomností senescentních buněk. Tyto buňky vylučují směs zánětlivých a tkáň degradujících molekul, označovanou jako senescence-associated secretory phenotype (SASP), která může potlačovat schopnost kmenových buněk k proliferaci a diferenciaci.
Metodika SenoVax a její aplikace
Autoři studie testovali kombinaci MSC s vlastním senolytickým agens společnosti Immorta Bio s názvem SenoVax. Tento přípravek je v odborné literatuře popisován jako vakcína založená na peptidech, která má stimulovat imunitní systém k eliminaci senescentních buněk. V rámci experimentu na myších modelech byla sledována účinnost této kombinace v porovnání se samotnou aplikací MSC nebo SenoVaxu při chronickém poškození jater a modelech vyvolaného zrychleného stárnutí pomocí doxorubicinu.
Výsledky testů
Při hodnocení parametrů zánětu a regenerace vykázala kombinovaná léčba výraznější výsledky než monoterapie. U sledovaných zánětlivých markerů, jako jsou IL-11, IL-23, IL-6 a YKL-40, došlo v kombinované skupině k nejvýraznějšímu poklesu. Zároveň byl zaznamenán nárůst regeneračních markerů, jako jsou Klotho, FGF-2, VEGF a GDF-11, a zlepšení hodnot jaterních enzymů AST a ALT.
V experimentech zaměřených na přežití vykazovala kombinovaná terapie vyšší míru přežití zvířat v porovnání s kontrolní skupinou i skupinami léčenými pouze jednou z metod. Je však nutné podotknout, že modely použité v této studii vycházely z akutního toxického poškození, nikoliv z přirozeného procesu stárnutí organismu. Ačkoliv výsledky naznačují, že senolytická intervence může vytvořit příznivější prostředí pro působení kmenových buněk, jsou zapotřebí další studie k potvrzení těchto mechanismů v kontextu dlouhodobých biologických procesů.