Výzkum biochemických procesů u dlouhověkých jedinců představuje způsob, jak identifikovat klíčové mechanismy podmiňující degenerativní stárnutí. Cílem analýz proteinových sekvencí, genové exprese a metabolismu je pochopit, které faktory přispívají k prodloužení aktivního života a následně na tyto procesy cílit terapeutickými zásahy. Odborníci zdůrazňují, že samotná snaha o napodobení biochemie dlouhověkých osob vede pouze k mírnému zpomalení procesu stárnutí, nikoliv k zásadnímu ovlivnění celkové míry úmrtnosti či degenerace.
Role proteinu SIRT6 u stoletých osob
Aktuální vědecká práce publikovaná pod názvem Centenarian SIRT6 variants elevate SIRT6 protein and enhance cellular senescence resistance se zaměřuje na varianty proteinu SIRT6, které se vyskytují u populace stoletých osob. Výzkumníci zkoumali genetické varianty u aškenázských židů a jejich dopad na buněčné funkce. Bylo zjištěno, že tyto specifické varianty zvyšují hladinu endogenního proteinu SIRT6 prostřednictvím oslabené interakce s vimentinem. Dále dochází ke změnám v enzymatické aktivitě, konkrétně k posílení mono-ADP-ribosyltransferázové aktivity a snížení deacetylázové aktivity.
Důsledky pro buněčné stárnutí
Výsledky ukazují, že uvedené varianty SIRT6 oddalují replikativní stárnutí buněk a zvyšují jejich odolnost vůči stresu vyvolanému progerinem. Tento proces zahrnuje zachování exprese genů zodpovědných za opravu DNA a potlačení dereprese transponovatelných elementů. V rámci experimentů na fibroblastech s projevy progerie bylo prokázáno, že jak genová terapie využívající adeno-asociované viry pro přenos varianty SIRT6, tak farmakologická aktivace SIRT6 pomocí fukoidanu z řasy Fucus vesiculosus, částečně zmírnila molekulární defekty spojené se stárnutím, včetně genomové nestability.
Perspektivy budoucího výzkumu
Zjištění potvrzují, že varianty SIRT6 u dlouhověkých jedinců zvyšují odolnost buněk vůči stresu. Vědecká obec však upozorňuje na rozdíl mezi teoretickým pochopením těchto mechanismů a praktickým terapeutickým využitím. Z výsledků vyplývá, že místo přímého zavádění variant SIRT6 do organismu pomocí genové terapie, což má omezený přínos, by se výzkum měl zaměřit na vývoj senoterapeutických postupů. Tyto postupy by měly umožnit selektivní odstraňování senescentních buněk z tkání nebo alespoň blokování jejich škodlivého vlivu na okolní struktury. Studium stoletých jedinců tak slouží především jako rámec pro identifikaci mechanismů, které lze následně využít při vývoji geroterapeutických strategií zaměřených na udržení struktury a funkce tkání.