Vzájemná souvislost mezi úbytkem svalové hmoty v procesu stárnutí, známým jako sarkopenie, a postupnou ztrátou kostní hmoty neboli osteoporózou, je předmětem nového vědeckého zkoumání. Společný výskyt těchto dvou stavů, označovaný jako osteosarkopenie, zvyšuje u pacientů riziko pádů a následných zranění.
Analýza dat z databáze UK Biobank potvrdila obousměrný vztah mezi oběma diagnózami. Nižší síla stisku ruky či pomalejší rychlost chůze vykazují statistickou korelaci s rizikem osteoporózy. Obdobně platí, že snížená hustota kostních minerálů v patě zvyšuje pravděpodobnost výskytu sarkopenie. Tato vazba je výraznější u mužů a mladších věkových skupin. Výzkum rovněž identifikoval vztah ve tvaru písmene U mezi svalovou hmotou a zdravím kostí, kdy k negativním projevům vede jak nedostatek svalové tkáně, tak její nadměrné zatížení, které může vést k dlouhodobému oslabení kostní struktury.
Výzkum naznačuje roli zánětlivých procesů jako možného spojovacího článku. S úbytkem svalové tkáně klesá produkce myokinů, což může iniciovat zánětlivou reakci přispívající k rozvoji osteoporózy. Proteomické a metabolické analýzy potvrdily, že přibližně třetina proteinů spojených s rizikem těchto onemocnění ovlivňuje oba stavy současně, přičemž se často jedná o proteiny zapojené do zánětlivých drah, jako je signalizační cesta NF-kappaB.
Genetická analýza identifikovala dvanáct oblastí genomu, které ovlivňují riziko obou poruch. U deseti z nich byla zjištěna pozitivní korelace, což znamená, že genetické dispozice vedoucí k sarkopenii zvyšují i riziko osteoporózy. Mezi relevantní geny patří například TFAM, podílející se na udržování mitochondriální DNA, či geny spojené s imunitními funkcemi a metabolismem glukózy.
Významným faktorem je rovněž životní styl. Sedavý způsob života, kouření a nedostatek spánku vykazují přímou souvislost s oběma diagnózami. Nedostatek fyzické aktivity negativně ovlivňuje metabolismus lipidů, což představuje další zprostředkující článek mezi těmito dvěma stavy. Analýza rovněž poukázala na možnou roli střevního mikrobiomu v rozvoji osteosarkopenie.
Ačkoliv má tato explorativní studie určité limity dané metodikou sběru dat v UK Biobank, zejména v oblasti měření hustoty kostí a síly stisku, přináší důkazy o tom, že sarkopenie a osteoporóza jsou systémově propojeny. Zjištění naznačují, že budoucí klinické postupy při léčbě těchto stavů budou pravděpodobně vyžadovat komplexní přístup zaměřený na potlačení systémových zánětlivých procesů.