Nová studie publikovaná v odborném časopise PLOS Biology naznačuje, že zásadní roli při udržování stability mikrobiálního osídlení lidského těla v průběhu života hraje imunitní dohled. Autoři práce se zaměřují na mechanismy, které vedou k rozvoji dysbiózy, tedy nerovnováhy mikrobiomu, jež je u starších jedinců spojována s metabolickými poruchami a zhoršeným zdravotním stavem.
Role imunitního systému při kontrole mikrobiomu
Dosavadní poznatky naznačovaly, že po stabilizaci mikrobiomu v dospělosti dochází vlivem stárnutí k jeho postupnému zhoršování, avšak přesné příčiny tohoto procesu nebyly objasněny. Vědci nyní předkládají hypotézu, že imunitní systém aktivně kontroluje mikrobiální společenstva nikoliv na základě identifikace konkrétních druhů, ale na základě jejich populační hustoty.
Princip fungování tohoto modelu spočívá v reakci imunitního systému na nadměrné množení určitého bakteriálního podtypu. Pokud začne konkrétní mikroorganismus v ekosystému dominovat, imunitní mechanismy zasáhnou a jeho početní zastoupení zkalibrují tak, aby byla zachována rovnováha a diverzita celého mikrobiálního společenstva. Tento proces je přirovnáván k imunitnímu dohledu známému z onkologie, kde imunitní systém vyhledává a eliminuje aberantní buňky dříve, než se vyvine nádor. V kontextu mikrobiomu však imunitní systém cílí na udržení rovnováhy prostřednictvím regulace aktivity, nikoliv eliminací patogenů.
Stárnutí a selhávání imunitní kontroly
Podle autorů studie je věkem podmíněná dysbióza důsledkem imunosenescence, tedy postupné ztráty funkčnosti imunitního systému. S postupujícím věkem dochází k oslabení přesnosti imunitního dohledu, což vede ke stavu známému jako inflammaging, pro který je typický chronický, nízký zánět.
Jakmile se schopnost imunitního systému regulovat populaci mikroorganismů sníží, některé druhy, často potenciálně patogenní, se začnou nekontrolovaně množit. Tím se snižuje celková diverzita mikrobiomu. Podle prof. Daria Riccarda Valenzana z Fritz Lipmann Institute tedy dysbióza u starších osob nemusí znamenat, že se mikrobi aktivně obracejí proti svému hostiteli, ale spíše že hostitel ztrácí schopnost udržovat stabilitu svého mikrobiálního ekosystému.
Důsledky pro budoucí terapeutické přístupy
Tato zjištění představují změnu v chápání vztahu mezi stárnutím a mikrobiomem. Namísto pasivních změn ve složení mikroorganismů se výzkumníci přiklánějí k názoru, že jde o selhání aktivní kontroly ze strany hostitele. Z toho vyplývá, že terapeutické intervence zaměřené na zlepšení zdraví ve stáří by se neměly omezovat pouze na doplňování prospěšných bakterií, ale měly by se soustředit na komplexní přístup zahrnující obnovu imunitního dohledu a efektivní správu mikrobiálního ekosystému.
Odborníci zdůrazňují potřebu dalšího experimentálního ověření této hypotézy. Budoucí výzkum se pravděpodobně zaměří na identifikaci konkrétních imunitních procesů, jejichž oslabení má nejvýraznější vliv na mikrobiální nerovnováhu, a na posouzení, zda existuje časové okno, v němž lze tyto procesy ještě efektivně ovlivnit.