Zahájení klinické studie epigenetického obnovení zraku
Společnost Life Biosciences zahájila první fázi klinického testování přípravku ER-100, který je zaměřen na léčbu progresivních forem ztráty zraku souvisejících s věkem. Jedná se o první případ, kdy je teorie epigenetického přeprogramování buněk, která byla v posledních letech jedním z hlavních témat gerontologického výzkumu, testována v humánní medicíně.
Terapie ER-100 využívá technologii řízené exprese tří transkripčních faktorů označovaných jako OSK, konkrétně OCT4, SOX2 a KLF4. Cílem tohoto postupu je obnova funkčnosti retinálních gangliových buněk. Tyto buňky za běžných okolností postrádají schopnost přirozené regenerace a v případě onemocnění, jako je glaukom s otevřeným úhlem nebo nearteritická přední ischemická neuropatie zrakového nervu (NAION), nereagují na stávající terapeutické metody.
Teoretická východiska a klinický postup
Podstatou výzkumu je předpoklad, že proces stárnutí je do značné míry způsoben postupnou ztrátou epigenetických informací, nikoliv pouze nevratným poškozením tkání. Vědci předpokládají, že tyto epigenetické vzorce, které řídí genovou expresi, mohou být za kontrolovaných podmínek obnoveny do stavu odpovídajícího mladšímu biologickému věku.
Oční tkáň byla pro úvodní fázi klinického testování zvolena jako biologicky vhodný model. Umožňuje přesné měření změn a přímé sledování dopadu terapie na zrakové funkce. Předklinické studie provedené na zvířecích modelech naznačily, že řízená exprese faktorů OSK může vést k obnově funkčnosti tkání, což vytvořilo předpoklady pro přechod k testování na lidech.
Budoucí směřování výzkumu
Aktuální klinická studie se v první řadě zaměřuje na ověření bezpečnosti a snášenlivosti podávané terapie u pacientů. Výsledky tohoto testování budou určující pro další směřování platformy, neboť společnost Life Biosciences plánuje v budoucnu využít principy epigenetického obnovení i pro další orgánové systémy a věkem podmíněná onemocnění.
Úspěšný posun od laboratorních modelů k humánním klinickým studiím představuje zásadní krok pro obor dlouhověkosti. Otázka, zda lze procesy stárnutí na buněčné úrovni cíleně ovlivňovat a navracet je do stavu vyšší funkčnosti, se tak přesouvá z oblasti teoretických hypotéz do fáze sběru klinických dat a ověřování reprodukovatelných výsledků.