Vývoj metodiky pro měření alostatické zátěže
Koncept alostatické zátěže představuje míru opotřebení organismu, které vzniká v důsledku dlouhodobého působení stresu a snižuje schopnost těla udržovat fyziologickou stabilitu. V odborné obci dosud nepanuje shoda na jednotné metodice měření tohoto stavu. Současné debaty o kvantifikaci alostatické zátěže vykazují podobné rysy jako diskuse o určování biologického věku. Vzhledem k různorodosti používaných biomarkerů se definice a výsledky jednotlivých studií často liší, což komplikuje možnost širšího využití těchto dat v klinické praxi.
Proteomický přístup k hodnocení fyziologické dysregulace
Výzkumný tým se zaměřil na omezení tradičních metod, které využívají heterogenní klinické biomarkery a vykazují nízkou reprodukovatelnost. V rámci nové studie byla představena metoda ProAL50, která ke stanovení alostatické zátěže využívá analýzu 50 proteinů přítomných v krevní plazmě. K vývoji a validaci tohoto nástroje byla použita data z britské databáze UK Biobank a výsledky byly následně ověřeny v rámci dlouhodobé studie Coronary Artery Risk Development in Young Adults (CARDIA).
Výsledky analýzy a predikční schopnost metody
Srovnávací analýza potvrdila, že ProAL50 vykazuje vysokou shodu s tradičními metodami měření alostatické zátěže, pokud jde o vztah k demografickým faktorům, životnímu stylu a projevům biologického stárnutí. V následném testování však ProAL50 prokázala vyšší citlivost při predikci vzniku řady chronických onemocnění, včetně diabetu 2. typu, ischemické choroby srdeční, chronických onemocnění ledvin a plic, a také onkologických diagnóz. Metoda rovněž poskytuje přesnější údaje při hodnocení mortality, a to jak celkové, tak specifické pro jednotlivé příčiny úmrtí.
Biologické souvislosti a možnosti využití
Funkční analýza proteinů zahrnutých v modelu ProAL50 ukázala, že tyto molekuly jsou úzce spjaty s procesy lipidového metabolismu a imunitně-zánětlivými drahami. Tato zjištění naznačují, že ProAL50 představuje biologicky ukotvený a škálovatelný nástroj pro hodnocení kumulativního stresu. Získané poznatky naznačují, že by tato metoda mohla v budoucnu nahradit dosavadní, méně přesné postupy a sloužit jako nový standard v translačním výzkumu a při sledování populačního zdraví.