Analýza snímků sítnice pomocí umělé inteligence může sloužit k včasné predikci rizika rozvoje onemocnění kosterní soustavy

Využití analýzy sítnice pro predikci rizik onemocnění skeletu

Stárnutí organismu je procesem, při kterém dochází k hromadění dílčích poškození a funkčních deficitů na buněčné i systémové úrovni. Výzkumníci se v nedávné studii zaměřili na vzájemnou propojenost těchto procesů a zkoumali možnost využití snímků sítnice k odhadu biologického věku kosterní soustavy. Předpokladem je, že stav sítnice může reflektovat celkovou úroveň biologického stárnutí organismu.

Standardní diagnostika osteoporózy, která spočívá v měření hustoty kostních minerálů prostřednictvím metody Dual-energy X-ray Absorptiometry (DEXA), není v klinické praxi vždy snadno dostupná. Mnoho pacientů se tak o onemocnění dozví až ve chvíli, kdy dojde k první zlomenině. Vědecký tým proto testoval, zda by analýza snímků očního pozadí pomocí algoritmů umělé inteligence mohla sloužit jako doplňkový nástroj pro identifikaci osob se zvýšeným rizikem osteoporózy.

V rámci výzkumu byl využit nástroj RetiAGE, což je marker biologického věku odvozený z analýzy sítnice. Výzkumníci provedli dvě studie. První analýza, provedená na souboru 1 965 starších dospělých v Singapuru, ukázala souvislost mezi vyšším biologickým věkem sítnice a nižší hustotou kostních minerálů, horšími hodnotami T-skóre a vyšším rizikem vzniku zlomenin.

Druhá část výzkumu využila data z britské databáze UK Biobank, která zahrnovala 43 938 účastníků. Analýza potvrdila, že vyšší biologický věk sítnice predikuje zvýšené riziko rozvoje osteoporózy v čase, a to i po započtení dalších významných rizikových faktorů.

Výsledky ukazují, že biologické stárnutí sítnice může odrážet širší procesy stárnutí, které se promítají do zdraví skeletu. Získaná data naznačují, že zobrazovací metody sítnice by mohly v budoucnu představovat neinvazivní a snadno dostupný způsob pro oportunistický screening rizika osteoporózy v populaci. Kompletní zpráva o tomto výzkumu byla publikována v odborném časopise a je dostupná pod označením DOI 10.1371/journal.pdig.0001360.