Metody určování biologického věku
V rámci výzkumu stárnutí existuje vedle epigenetických a dalších omických hodin také alternativa založená na klinických a fyzikálních ukazatelích. Tyto modely, mezi něž patří například Klemera-Doubal Method nebo Phenotypic Age, využívají k odhadu biologického věku běžně dostupná data. Patří mezi ně hladiny metabolitů v krevním séru, výsledky krevního obrazu, antropometrické údaje jako obvod pasu, dále krevní tlak či síla stisku ruky.
Princip konstrukce těchto modelů spočívá ve využití metod strojového učení, které na základě rozsáhlých datových souborů identifikují algoritmy schopné předpovědět chronologický věk. Pokud vypočítaný biologický věk převyšuje věk chronologický, je tento stav interpretován jako zrychlené stárnutí. Výhodou těchto klinických hodin oproti epigenetickým je vyšší srozumitelnost vstupních dat. Zatímco u epigenetických hodin je kauzalita změn v methylaci DNA na konkrétních místech genomu obtížně interpretovatelná, u klinických měření lze vliv jednotlivých parametrů, jako je například změna krevního tlaku, vědecky podložit.
Interpretace výsledků a limity hodin
Spolehlivost a interpretace biologických hodin představují v současné vědě otevřenou otázku. Všechny modely vyžadují podrobný výzkum, aby bylo zřejmé, zda skutečně odrážejí proces biologického stárnutí. Problematická zůstává například citlivost těchto nástrojů na krátkodobé změny životního stylu, což vyvolává potřebu obezřetnosti při hodnocení výsledků. Otázkou zůstává, zda změny v predikovaném věku představují skutečný posun v trajektorii stárnutí, nebo pouze okamžitou fyziologickou reakci na vnější podněty.
Nová zjištění v oblasti nutričních intervencí
Nedávná studie publikovaná v odborném časopise, která analyzovala data ze studie Nutrition for Healthy Living, se zaměřila na vliv stravy na Klemera-Doubal Method. Výzkum sledoval 104 účastníků ve věku 65 až 75 let, kteří byli po dobu čtyř týdnů rozděleni do čtyř dietních skupin se zaměřením na odlišné zdroje bílkovin a složení makronutrientů.
Výsledky ukázaly, že u skupin s upraveným dietním režimem (zejména u skupiny s vysokým obsahem sacharidů) došlo k poklesu rozdílu mezi biologickým a chronologickým věkem ve srovnání se skupinou konzumující běžnou stravu s vysokým obsahem tuků. Autoři studie konstatují, že index Klemera-Doubal Method vykazuje citlivost na dietní změny již v horizontu čtyř týdnů. Zároveň však zdůrazňují, že tyto změny nelze automaticky interpretovat jako zvrácení procesu stárnutí. Pozorované posuny pravděpodobně odrážejí akutní fyziologickou adaptaci organismu. Pro vyvození závěrů o změnách v rizicích nemocí spojených s věkem jsou nutné další studie s delším časovým průběhem.