Výzkumníci se dlouhodobě zabývají mapováním měnícího se složení střevního mikrobiomu ve stáří a při onemocněních. V rámci těchto snah postupně odkrývají problematické aktivity konkrétních mikrobiálních druhů a specifické mechanismy, jimiž stárnutí střevního mikrobiomu může přispívat ke ztrátě funkcí v těle spojené s věkem. Tyto poznatky otevírají možnosti pro cílené úpravy složení střevního mikrobiomu a pro vývoj terapií, které zasahují do specifických interakcí mezi mikrobiomem a tkáněmi způsobujícími zdravotní potíže.
S přibývajícím věkem se u lidské populace projevuje pokles paměťových funkcí, s heterogenní manifestací. Faktory ovlivňující kognitivní úpadek, které nejsou přímo v mozku – jako například signály z gastrointestinálního traktu – se stávají předmětem zájmu pro periferní intervence. Podkladové mechanismy těchto vlivů však dosud nebyly plně objasněny.
V nedávné studii, jež podrobně zmapovala stárnutí mikrobiomu a jeho funkční důsledky po celý život myší, byl identifikován mechanismus, jímž inhibice signalizace mezi střevem a mozkem (gut-brain signalling) během stárnutí vede k narušené neuronální aktivaci v hippocampu a ke ztrátě kódování paměti.
Konkrétně bylo zjištěno, že akumulace střevních bakterií, které produkují mastné kyseliny se středním řetězcem, jako je například *Parabacteroides goldsteinii*, může prostřednictvím signalizace GPR84 spouštět zánět periferních myeloidních buněk. Důsledkem je narušení funkce aferentních neuronů bloudivého nervu, oslabení interoceptivního signálu přijímaného mozkem a pokles funkce hippocampu.
Na základě poznání této dráhy byly definovány intervence, které zlepšují paměť u stárnoucích myší. Patří mezi ně například cílená terapie bakteriofágy zaměřená na *Parabacteroides*, inhibice GPR84 a obnova aktivity bloudivého nervu. Tato zjištění naznačují klíčovou roli interoceptivní dysfunkce při stárnutí mozku a poukazují na to, že interoceptomimetika, která stimulují komunikaci mezi střevem a mozkem, by mohla působit proti kognitivnímu úpadku spojenému s věkem.