Debata o budoucích směrech medicíny a dlouhověkosti se dále rozvíjí. V tomto kontextu se Michael Fossel, zakladatel biotechnologické společnosti Telocyte, dlouhodobě zaměřuje na vývoj genové terapie telomerázou. Tato terapie si klade za cíl zvrátit patologické procesy spojené s Alzheimerovou chorobou na buněčné úrovni. Fossel ve své nově vydané knize *Reversal: Science, Medicine, and a Future Beyond Aging* předkládá tezi, že stárnutí by nemělo být vnímáno jako nevyhnutelný úpadek vedoucí k řešení následků, ale jako biologický proces, který je možné dostatečně pochopit a intervenovat do něj „proti proudu“, s potenciálem resetovat buněčné funkce namísto pouhého zpomalení úpadku.
Fosselova kritika současného přístupu
Michael Fossel se domnívá, že v oblasti dlouhověkosti se dosud klade příliš malý důraz na skutečné zvrácení stárnutí. Kritizuje současné zaměření na takzvanou „krátkověkost“, která sleduje pouze marginální zlepšení zdraví a prodloužení života o několik let. Dle jeho pohledu je tento model biologicky chybný a za jedinou schůdnou cestu k efektivní terapii považuje zvrácení procesu stárnutí.
Zvrácení stárnutí jako medicínská příležitost
Fosselova vize přesahuje pouhé zvládání jednotlivých chorob souvisejících se stárnutím. Navrhuje, že skutečná medicínská příležitost spočívá v přímé konfrontaci s procesem stárnutí, který tyto choroby vyvolává. Dle jeho názoru by demonstrace zvrácení lidského stárnutí – nikoli pouze na úrovni buněk, tkání či zvířat, ale v lidských klinických studiích – mohla mít transformační dopad na společnost. Předpokládá, že úspěch v této oblasti by mohl zdvojnásobit nebo ztrojnásobit zdravou lidskou délku života, a tím vyléčit a předcházet prakticky všem chorobám souvisejícím s věkem.
Argument proti nevyhnutelnosti úpadku
Běžná představa, že stárnutí „prostě nastává“ a naše biologie se přirozeně s časem zhoršuje, je dle Fossela v rozporu s vědeckými důkazy. Poukazuje na to, že úpadek nenastává nahodile, ale kvůli selhání údržbových mechanismů organismu. Klíčovou otázkou je, zda lze tyto mechanismy resetovat. Společnosti jako Telocyte předpokládají, že tato možnost existuje, přinejmenším do určité míry.
Hlubší pohled na příčiny onemocnění
Fossel se domnívá, že mnoho současných přístupů v medicíně a výzkumu dlouhověkosti se zaměřuje na příliš „následné“ jevy. Jako příklad uvádí vývoj léčiv na Alzheimerovu chorobu, kde se postupy posunuly od léčby symptomů k cílení na beta-amyloid. Fossel však klade otázku, co způsobilo akumulaci beta-amyloidu, a naznačuje, že i tento přístup je stále pouze „jeden krok proti proudu“. Podobně se staví k takzvaným dvanácti znakům stárnutí (*hallmarks of aging*), které považuje spíše za symptomy a známky, nikoli nutně za kauzální faktory. Jsou důležité pro měření výsledků, ale nemusí být skutečnou příčinou.
Filozofie „dirigenta a partitury“
Pro vysvětlení svého přístupu používá Fossel metaforu orchestru. Popisuje, jak se různé výzkumné skupiny zaměřují na jednotlivé „hudebníky“ nebo „sekce“ (např. Yamanaka faktory, metylace, akumulace amyloidu), zatímco on se ptá na hlubší příčiny těchto změn. Jeho dlouhodobý argument spočívá v tom, že klíč k řešení spočívá ve změně délky telomer. Dle jeho slov je nutné „změnit partituru a dirigenta“, nikoli pouze ladit jednotlivé nástroje.
Telocyte a cílení na Alzheimerovu chorobu
Telocyte se ve svém vývoji primárně zaměřuje na Alzheimerovu chorobu. Tato volba je strategická, neboť Alzheimerova choroba je všeobecně uznávána jako onemocnění, je fatální a drtivá většina dosavadních intervenčních studií selhala. Současné protilátky, které zpomalují progresi onemocnění jen mírně u některých pacientů, Fossel nepovažuje za dostačující. Telocyte se kriticky zaměřuje na samotné buněčné stárnutí jako příčinu Alzheimerovy choroby, nikoli na amyloid či tau proteiny. Tato metoda by potenciálně mohla být aplikovatelná i na další tkáně, jako jsou koronární artérie, jaterní hepatocyty nebo ledvinové podocyty, přičemž klíčovou výzvou zůstává efektivní dodávka terapie do cílových buněk.
Plány pro psí studie
Po období omezeném finančními prostředky Telocyte nyní očekává první část financování od skupiny nejmenovaných investorů. Společnost se připravuje na zahájení rozsáhlých „velkých zvířecích studií“ na psech v průběhu letošního roku. Tyto studie budou provedeny na stárnoucích bíglech a budou zkoumat nejen funkci centrálního nervového systému, ale i více systémů: koronární artérie, srdeční myocyty, ledvinové podocyty, plicní pneumocyty a kloubní chondrocyty, spolu s toxikologickými a fyziologickými daty. První podání žádosti k úřadu FDA se pravděpodobně zaměří na mozek, ale pokud to financování umožní, Telocyte by současně předložila i kardiovaskulární data s cílem shromáždit komplexní informace najednou a vyhnout se opakování studií na velkých zvířatech.
Fossel uzavírá širším etickým pohledem, zdůrazňujícím, že společnost by měla usilovat o více než jen přijímat stárnutí jako přirozený úpadek. Věří, že medicína by měla být schopna „uzdravit stehenní kost“, čímž odkazuje na symbol péče a civilizace.