Vliv mateřské obezity na délku života potomků
V posledních letech výzkumníci zjistili, že dochází k určitému stupni mezigeneračního přenosu informací o prostředí. Epigenetická odpověď na faktory prostředí, jako je například hojnost potravy, se částečně přenáší na potomky, což vede ke změnám ve fungování metabolismu potomků. Epigenetické a metabolické reakce na dostatek potravy ovlivňují rychlost stárnutí a délku života. Tyto výsledky jsou měněny i u potomků, a to i v případě, že potomci žijí v odlišném prostředí s rozdílným množstvím potravy.
Dosavadní údaje získané na myších, nehumánních primátech a lidech naznačují, že vystavení mateřské obezitě zvyšuje u potomků riziko řady onemocnění. O dopadech mateřské obezity na proces stárnutí potomků je však známo méně.
Současná studie provedená na myších ukazuje, že mateřská obezita významně zkrátila délku života jak samců, tak samic narozených obézním matkám. K tomuto zkrácení došlo navzdory tomu, že mláďata byla ve věku tří týdnů odstavena a následně krmena zdravou stravou.
Toto zkrácení délky života bylo spojeno se zvýšeným výskytem věkem podmíněných fibrotických patologií v různých orgánech, například v játrech, srdci a ledvinách. Gompertzova analýza dat o délce života naznačila, že potomci obézních matek mají zkrácenou délku života v důsledku nepříznivých změn, které byly ustanoveny již v raných fázích vývoje. Nezměnily je tedy faktory, které by modifikovaly stárnutí v pozdějším životě.
Tyto závěry mají translační význam. Ukazují, že narůstající prevalence mateřské obezity může vést ke snížení celkové délky života a nárůstu onemocnění spojených s věkem u příští generace.