Opravdu budeme potřebovat kryokonzervaci

Když medicína nestačí: Proč může být kryoprezervace naší poslední nadějí na život

Prodlužování zdravého života – tedy období, kdy jsme aktivní, samostatní a bez vážných nemocí – je dnes cílem mnoha výzkumných týmů po celém světě. A přestože medicína dosahuje v tomto směru obdivuhodného pokroku, samotnou délku lidského života, tzv. maximální délku dožití, se zatím prodloužit nepodařilo. A právě zde přichází ke slovu jiný, odvážný přístup – kryoprezervace, nebo-li uložení těla v hlubokém mrazu s vírou, že jednou bude možné jej opět oživit.

Emil Kendziorra, zakladatel a výkonný ředitel společnosti Tomorrow Bio, se této myšlence věnuje naplno. Je přesvědčen, že kryoprezervace je nejrozumnější alternativou pro ty, kterým současná medicína už nemůže pomoci. „Nejsem připraven smířit se se smrtí jako jedinou možností,“ říká otevřeně.

Proč mluvíme o kryoprezervaci právě teď?

Zatímco zdraví a délka života jsou čím dál častěji diskutovanými tématy, reálný pokrok v posouvání hranice maximálního věku je minimální. A co víc – i pokud by se v budoucnu našel způsob, jak skutečně prodloužit lidský život, nebude to včas pro generaci našich rodičů nebo prarodičů. Kendziorra proto zdůrazňuje, že kryoprezervace může být právě pro ně nadějí – šancí, že jednoho dne medicína dosáhne na to, co dnes ještě neumí.

Co je lidská biostáze?

Lidská biostáze, známá také jako kryoprezervace, je proces, při kterém je lidské tělo po smrti ochlazeno na extrémně nízké teploty, čímž se zastaví veškeré biologické procesy – včetně stárnutí a rozkladu. Klíčovým bodem je, že se nepoužívá běžné zmrazování, které by poškodilo buňky ledem. Místo toho je krev nahrazena speciální ochrannou kapalinou a tělo je „sklovitě“ ztuhlé (vitrifikováno), aby se zabránilo tvorbě ledových krystalů.

Tři základní kroky kryoprezervace:

  1. Stabilizace – bezprostředně po právním potvrzení smrti je tělo ochlazeno a krev nahrazena kryoprotektivním roztokem.
  2. Vitrifikace – tělo se dále chladí až na teploty mezi -140 °C a -196 °C, kdy kapalina přechází do sklovitého stavu bez tvorby ledu.
  3. Skladování – takto připravené tělo je uloženo do speciálního kryogenního kontejneru, kde může být uchováno desítky či stovky let, dokud nebude možné jej oživit.

Kryoprezervace se provádí pouze tehdy, pokud selžou všechny ostatní lékařské možnosti. Kendziorra ji přirovnává ke konceptu tzv. „soucitného použití“ – tedy možnosti použít neschválený lék u pacienta, který jinak nemá žádnou naději. Rozhodnutí je vždy osobní, dobrovolné a provádí se pouze se souhlasem dané osoby.

A funguje to vůbec?

V současnosti lze úspěšně kryoprezervovat a znovu oživit některé modelové organismy, například červa C. elegans, a orgány jako ledviny lze uchovat a opět transplantovat u laboratorních zvířat. U lidí zatím umíme tělo bezpečně ochladit bez poškození mozku, ale proces oživení zatím možné není – a zřejmě ještě dlouho nebude.

„Ale nezapomínejme – druhou možností je kremace,“ připomíná Kendziorra. „A šance na oživení po kremaci je nulová. V případě kryoprezervace alespoň existuje naděje.“

Kdy se rozhodnout?

Rozhodnutí pro kryoprezervaci není něco, co bychom měli nechávat na poslední chvíli. Většina lidí, kteří se do programu zapojí, to udělá ve zdraví a s dostatečným předstihem – podobně jako když si sjednáváme životní pojištění. A právě pojištění je také nejčastějším způsobem, jak si kryoprezervaci finančně zajistit – měsíční náklady jsou tak překvapivě dostupné.

Vědecké a etické zázemí

Tomorrow Bio, které Kendziorra spoluzaložil, buduje v Evropě infrastrukturu pro rychlou a profesionální kryoprezervaci. Evropská nadace pro biostázi (European Biostasis Foundation) se pak stará o dlouhodobé uchovávání a výzkum. Kromě toho se Emil podílí na projektu CryoDAO, který podporuje výzkumné iniciativy s cílem jednou skutečně obnovit život po kryoprezervaci.

„Když se to jednou podaří, změní se tím samotné chápání smrti a života. A podle mě – k lepšímu,“ uzavírá Kendziorra.

Otázka tak zůstává jednoduchá: až přijde den, kdy vás medicína nedokáže zachránit – chcete být zpopelněni, nebo zachováni pro budoucnost?

O autorovi:

Dr. Emil Kendziorra vystudoval medicínu na univerzitě v Göttingenu s vyznamenáním a několik let se věnoval výzkumu rakoviny. Po zjištění, jak pomalu pokroky v oblasti prodlužování života postupují, se rozhodl zaměřit na aplikaci vědy v praxi. Po založení a prodeji dvou firem se naplno věnuje biostázi a považuje Tomorrow Bio za své životní dílo.

Zdroje: