PDAP1: Nový cíl pro prodloužení života a boj proti stárnutí
V posledních letech vzniklo mnoho studií, které se snaží spojit konkrétní genové varianty nebo hladiny určitých proteinů s nemocemi souvisejícími se stárnutím a s délkou života. Většina těchto vztahů má ale jen malý dopad a často se je nedaří potvrdit v dalších nezávislých studiích. Přesto se vědci nevzdávají – několik genů a proteinů, například klotho nebo APOE, je dnes všeobecně uznáváno jako faktory spojené s dlouhověkostí. Zároveň se rozbíhají programy, které na jejich základě vyvíjejí nové léčebné postupy pro zlepšení zdraví ve vyšším věku.
Dnes si představíme nový výzkum, který ukazuje souvislost mezi jedním takovým proteinem a zrychleným stárnutím, a zároveň naznačuje možné směry léčby.
PDAP1 – protein pod drobnohledem
Výzkumníci se zaměřili na protein PDAP1, který je v těle více produkován v buňkách vystavených stresu nebo v buňkách, které vstoupily do stavu tzv. buněčné senescence – to je stav, kdy buňky přestanou dělit, ale zůstávají v těle a mohou působit škodlivě na své okolí. Senescentní buňky jsou významným faktorem přispívajícím k nemocem stáří a postupné ztrátě tělesných funkcí.
Studie ukázala, že PDAP1 nejen že se zvyšuje ve stresovaných a stárnoucích buňkách, ale také podporuje stárnutí zdravých sousedních buněk, čímž zrychluje celkový proces degenerace tkání.
Jak vědci postupovali?
Autoři studie využili několik metod – genetické analýzy, data z velkých populačních souborů, například UK Biobank, a také laboratorní pokusy na buňkách. Pomocí metody Mendelovské randomizace a analýzy transkriptomů a proteomů (tedy studia aktivních genů a proteinů v buňkách) odhalili, že zvýšené hladiny PDAP1 jsou spojeny s kratší životností, vyšší úmrtností a zvýšeným rizikem nemocí.
Konkrétně zjistili, že vyšší hladiny PDAP1 snižují hladinu SHBG (globulinu vázajícího pohlavní hormony), což může vést k vyšší hladině testosteronu a následně ke zvýšenému riziku kardiovaskulárních onemocnění. Dále PDAP1 nepříznivě ovlivňuje obvod pasu, krevní tlak a souvisí také s kouřením a konzumací alkoholu. Všechny tyto faktory přispívají ke zrychlenému stárnutí a zkrácení života.
Výsledky byly potvrzeny jak statistickými analýzami, tak pokusy v laboratoři. Navíc experimenty ukázaly, že zaměření se na PDAP1 by mohlo mít dvojí přínos – v případě rakovinných buněk by inhibice PDAP1 mohla podpořit jejich odumírání, zatímco v normálních buňkách by mohla pomoci oddálit stárnutí a podpořit regeneraci tkání.
Co to znamená do budoucna?
Tento výzkum ukazuje, že PDAP1 je nejen ukazatelem biologického stárnutí, ale také potenciálním cílem pro nové terapie zaměřené na zpomalení stárnutí a prevenci nemocí spojených s vyšším věkem. Další krok by měl být jasný – otestovat, zda inhibice PDAP1 v modelech stárnoucích zvířat opravdu prodlouží život a zlepší zdraví.
Téma je mimořádně zajímavé a ukazuje, že cesta ke zdravému a dlouhému životu může vést i přes ovlivňování konkrétních proteinů a jejich interakcí s životním stylem a genetickými predispozicemi.
Zdroje: