Kontrola blízkosti jako nová éra medicíny? General Proximity otevírá dveře léčbě dosud „neléčitelných“ cílů
Vědecký pokrok často stojí na schopnosti vidět známé věci novým způsobem. Společnost General Proximity přesně tímto přístupem přetváří svět vývoje léků – a to s cílem dosáhnout toho, co dosud nebylo možné. Tato biotechnologická firma vsadila na myšlenku, že kontrola „proximity“, tedy blízkosti biologických molekul, by mohla znamenat zásadní průlom v léčbě nemocí, které dosud považujeme za těžko ovlivnitelné.
Co je to „proximity“ a proč na ní záleží?
Biologická blízkost – tedy fyzická interakce nebo přiblížení dvou nebo více makromolekul – je základem mnoha životních procesů. Tuto myšlenku rozvíjí zakladatel General Proximity, Dr. Armand Cognetta, který říká:
„Biologie je v podstatě o tom, že molekuly se navzájem přibližují a vzdalují, aby mohly něco spustit, upravit, přenést nebo zničit. Právě toto dynamické propojení molekul určuje, co se v buňce stane – a co ne.“
Cognetta zavádí nový pojem: „effectome“ – soubor všech proteinů v těle, které jinak modifikují ostatní proteiny. Patří sem enzymy, čtecí a opravné molekuly, chaperony, transportní bílkoviny a další. A právě tento systém General Proximity mapuje a využívá k vývoji nových léků.
Inspirace z přírody: Rapamycin jako lék blízkosti
Jako příklad „proximity“ léku Cognetta uvádí známou látku rapamycin, která vytváří komplex mezi proteinem FKBP12 a enzymem mTOR. Tímto způsobem blokuje mTOR a podporuje proces autofagie – tedy recyklaci buněčných složek, což je důležitý proces v boji proti stárnutí.
Tato přirozená strategie je podle Cognetty příkladem toho, jak by mohla vypadat nová generace léčiv: malé molekuly, které fungují chytře – nejenže něco zablokují, ale spíš „přesměrují“ nebo aktivují jiné molekuly tak, jak to tělo samo běžně dělá.
Proč nestačí tradiční přístupy?
Klasické léky – obvykle malé molekuly – jsou skvělé na „rozbíjení“ věcí, tedy například blokování enzymů. Ale jakmile potřebujeme něco složitějšího – například aktivovat protein, přesunout ho jinam nebo mu změnit funkci – dostáváme se na hranice jejich možností.
V posledních letech proto přichází složitější terapeutické modality, jako jsou protilátky, genová terapie nebo CRISPR. Ty jsou však drahé, obtížně se podávají (často nelze ústně), špatně pronikají do buněk a mají další limity.
Cognetta tvrdí, že ideální lék by měl být:
- malý (aby byl levný a snadno vstřebatelný),
- ale zároveň mocný – tedy schopný opravovat, přesměrovávat nebo aktivovat buněčné procesy.
Nová platforma pro objevování léků
General Proximity vytvořila vlastní technologii, která mapuje, jaký konkrétní mechanismus proximity (z těch tisíců existujících v těle) má největší šanci ovlivnit konkrétní léčebný cíl. Tímto způsobem si firma vybírá nejúčinnější biologické „zkratky“, které lze napodobit pomocí malých molekul.
Tuto platformu již testují na dvou zásadních cílech a podle Cognetty se podařilo objevit mechanismy, které zatím nikdo jiný nedokázal využít – a které by mohly vést k vývoji mimořádně účinných léků.
Velký potenciál v oblasti dlouhověkosti
General Proximity zatím přesně neprozradila, na jaké nemoci se aktuálně zaměřuje, ale řadu svých cílů označuje jako „blízké dlouhověkosti“. I proto patří mezi její investory Longevity Fund vedený Laurou Deming a známý akcelerátor Y Combinator.
Jedním z klíčových problémů stárnutí je tzv. proteostáza – schopnost buněk správně skládat, udržovat a likvidovat proteiny. Věkem tato schopnost klesá a vede ke vzniku proteinových shluků, které hrají roli například u Alzheimerovy choroby. Právě na tento problém by proximity léky mohly nabídnout řešení.
Dalším zajímavým směrem je reprogramování buněk, například skrze ovlivnění transkripčních faktorů – bílkovin, které ovlivňují čtení DNA. Ty jsou tradičně „nepřístupné“ běžným lékům, ale protože jejich funkce je silně závislá na blízkosti s jinými proteiny, mohla by je nová generace proximity léků ovlivňovat.
Malé molekuly, velké možnosti
Cognetta uzavírá optimisticky: „Myslím, že v oblasti dlouhověkosti bude právě tento přístup – malých molekul, které přesně ovlivní klíčové regulační dráhy stárnutí – tím, co nám umožní dosáhnout opravdu účinné a bezpečné terapie.“
Zdroje: