Tajemství dlouhověkosti: Jaký vliv má chronický zánět na dosažení extrémního věku?
Jedním z klíčových důvodů, proč vědci považují chronický zánět za významný faktor stárnutí a degenerativních změn, je fakt, že u extrémně starých lidí – těch, kteří přežili více než 99 % své generace – jsou úrovně zánětu podobné těm, které nacházíme u mladších dospělých. Výzkumy zaměřené na stoleté (100 let a více), polostoleté (105 let a více) a superstaleté (110 let a více) opakovaně ukazují, že tito lidé mají nezvykle nízké hodnoty zánětlivých markerů. Tyto hodnoty jsou dokonce nižší než u většiny populace ve věku od 60 do 100 let.
To ovšem neznamená, že život po stovce je snadný. Lidé v tomto věku čelí přibližně 50% pravděpodobnosti úmrtí během každého následujícího roku, bývají křehcí a často trpí běžnými problémy spojenými s vysokým věkem. Přestože je můžeme označit za relativně zdravé, není to stav, který by mohl být srovnáván se zdravým dospělým životem v mladším věku. Zároveň však platí, že u těchto extrémně starých jedinců je chronický zánět na nižší úrovni než u většiny ostatních lidí v pokročilém věku. Jedinci s vyšší mírou chronického zánětu zřídka dosáhnou věku 100 let.
Vědecký pohled na dlouhověkost
Vědecká studie s názvem „Immune-Inflammatory Response in Lifespan – What Role Does It Play in Extreme Longevity? A Sicilian Semi- and Supercentenarians Study“ přináší zajímavé poznatky o zánětlivých procesech v těle a jejich vlivu na dosažení extrémního věku. Zkoumání dlouhověkosti je zaměřeno na tzv. dlouhověké jedince (LLIs, osoby starší 90 let), přičemž zvláštní pozornost je věnována stoletým, polostoletým a superstaletým. Tito lidé jsou často odolní vůči mnoha nemocem spojeným s věkem, jako je rakovina, cukrovka 2. typu, kardiovaskulární onemocnění nebo mrtvice. Jsou označováni jako „přeživší“, „unikající nemocem“ nebo „zdržující nástup nemocí“.
Je ale důležité zmínit, že nárůst počtu stoletých lidí v posledních desetiletích není jen výsledkem genetické predispozice, ale také pokroku v hygieně, zdravotní péči a zdravějším životním stylu. Dnešní a budoucí stoleté osoby tedy nebudou tak výjimečné jako ty, které přežily historické události, jako byly dvě světové války, španělská chřipka nebo pandemie COVID-19. Polostoleté a superstaleté představují však stále velmi jedinečnou skupinu, která může vědcům nabídnout vhled do procesů, které umožňují dosáhnout takto výjimečného věku.
Vliv zánětů na stárnutí a dlouhověkost
Již v roce 1980 vznikl pojem imunosenescence, který popisuje postupné zhoršování imunitního systému s věkem. O dvě dekády později vědci upozornili na fenomén inflammaging, tedy zvýšenou míru chronického zánětu, která přichází s věkem. Tento jev je spojen s buněčným stárnutím, poklesem imunitní kapacity, dysfunkcí orgánů a vyšším výskytem nemocí souvisejících se stářím. Zároveň však záněty urychlují proces imunosenescence – snížená schopnost těla odstranit staré buňky a zánětlivé látky vytváří začarovaný kruh, který oslabuje imunitní systém ještě více.
V rámci výzkumu, který analyzoval údaje 249 lidí ve věku od 19 do 111 let, byly použity ukazatele zánětlivých procesů, jako je INFLA-score (hodnocení zánětlivých procesů), SIRI (Systemic Inflammation Response Index) a ARIP (Aging-Related Immune Phenotype). Výsledky ukázaly, že zánětlivé ukazatele stoupají s věkem. U polostoletých a superstaletých však byly hodnoty zánětu srovnatelné s hodnotami mladších dospělých a nižší než u lidí ve věku 60–100 let. Tato skutečnost podporuje hypotézu, že kontrola zánětlivých procesů může hrát klíčovou roli při dosažení extrémního věku.
Co nás mohou extrémně staří lidé naučit?
Polostoleté a superstaleté osoby jsou výjimečným zdrojem informací o stárnutí. Jejich životní příběhy a biologická odolnost ukazují, jak důležitou roli hraje nejen genetika, ale také odolnost imunitního systému a schopnost těla zvládat zánětlivé procesy. Kontrola chronického zánětu se jeví jako klíčový faktor pro prodloužení života a zpomalení procesů stárnutí.
Výsledky výzkumu otevírají dveře novým možnostem prevence a léčby, které by mohly vést k delšímu a zdravějšímu životu pro všechny věkové skupiny. Ačkoliv cesta ke skutečně „zdravému stárnutí“ může být ještě dlouhá, tyto studie nám poskytují cenné poznatky o tom, jak prodloužit život nejen v délce, ale také v kvalitě.