Chronický, neřešený zánět je jedním z průvodních znaků stárnutí, který významně ovlivňuje strukturu a funkci tkání a přispívá k rozvoji všech hlavních nemocí souvisejících s věkem. Zánětlivé signální molekuly, které vznikají v jednom orgánu, se šíří po celém těle, kde vyvolávají zánět i v dalších orgánech. Tímto způsobem mohou i jednotlivé oblasti poškozených buněk a tkání s věkem narušovat celkové zdraví organismu.
Mezi orgány, které se s věkem často potýkají s chronickým, nízkým stupněm zánětu, patří také játra. Tento stav způsobuje, že imunitní systém zůstává aktivovaný i v situacích, kdy není skutečné ohrožení. Buňky, které hynou procesem zvaným necroptóza, při svém rozpadu uvolňují látky podporující zánět. Výzkumy na modelech stárnoucích myší ukázaly, že necroptóza poškozuje játra, ale když se tento proces blokoval, míra poškození se snížila. Kromě toho vědci zjistili, že aktivace necroptózy v játrech vede ke zvýšení zánětu nejen v játrech, ale i v mozku. Tato mozková zánětlivá reakce následně ovlivnila schopnosti myší stavět hnízda, což může být známkou kognitivního zhoršení.
Podle vědců se předpokládá, že při aktivaci necroptózy játra vylučují toxické nebo zánětlivé molekuly, které vstupují do krevního oběhu a pronikají skrz hematoencefalickou bariéru až do mozku, kde vyvolávají zánět. Tento typ komunikace mezi orgány, známý jako orgánová krosstalk, získává na významu v současném výzkumu. Obvykle se studie zaměřují na jednotlivý orgán, což však často opomíjí celkový systémový efekt. U myší tyto poznatky odpovídají výsledkům pozorovaným u pacientů – ti, kteří trpí jaterními nemocemi, mají zvýšený zánět nejen v játrech, ale i kognitivní problémy. Klíčovou otázkou zůstává, co vlastně způsobuje nárůst zánětu se stárnutím? Vědci zdůrazňují, že lepší porozumění této problematice je zásadní pro vývoj nových terapeutických přístupů.
Více informací o těchto poznatcích a výzkumech najdete zde.