Alzheimerova choroba (AD) je charakterizována dlouhým, pozvolným hromaděním amyloidních proteinů (beta-amyloid) v mozku, během kterého se symptomy projevují pouze mírně, nebo vůbec. Podle tzv. amyloidové kaskádové hypotézy toto hromadění beta-amyloidu připravuje půdu pro pozdější fázi onemocnění, ve které dochází k interakci mezi agregací tau proteinu a chronickým zánětem v mozku. Tato fáze pak způsobuje rychlejší nárůst patologických změn a ztrátu funkcí mozku. Výzkumníci nyní pomocí pokročilých technologií (omics) zkoumají mozek po smrti, což poskytuje podporu této teorii a umožňuje podrobnější pochopení průběhu Alzheimerovy choroby.
Alzheimerova choroba je hlavní příčinou demence u starších dospělých. Ačkoli je postup AD charakterizován typickým hromaděním patologických proteinů, specifické buněčné populace, které jsou onemocněním zasaženy, zůstávají málo prozkoumané. V této studii vědci využívají multiomické přístupy, prostorovou genomiku a referenční atlasy z projektu BRAIN Initiative ke studiu typů buněk v oblasti středního spánkového gyru u 84 dárců s různým stupněm pokročilosti AD. Do studie bylo zahrnuto 33 mužů a 51 žen s průměrným věkem 88 let v době úmrtí.
Pomocí kvantitativní neuropatologie výzkumníci zařadili dárce do pomyslného skóre progrese onemocnění. Tato analýza odhalila dvě fáze nemoci: ranou fázi s pomalým nárůstem patologických změn, v níž se vyskytují zánětlivé mikrogliové buňky, reaktivní astrocyty, úbytek inhibičních neuronů produkujících somatostatin a odpověď oligodendrocytů na obnovu myelinu. V pozdější fázi dochází k exponenciálnímu nárůstu patologických změn a ztrátě excitačních neuronů i specifických podtypů inhibičních neuronů (např. Pvalb a Vip). Tyto závěry jsou potvrzeny i v dalších významných studiích o AD.
Podrobnosti o studii najdete zde: https://doi.org/10.1038/s41593-024-01774-5.